Nevěsta a ženich při náboženském svatebním obřadu

Náboženství

"Láska napříč vírami"

Být v multikulturním vztahu často znamená také žít po boku člověka, který vyrůstal v jiném náboženském prostředí, nebo vnímá víru jinak, než jak jsme zvyklí. Kromě kulturních rozdílů tak do vztahu vstupuje ještě další rozměr, ten duchovní. A ten může být krásný, ale také náročný a plný výzev.

Co jsou mezináboženské vztahy?

Jaké mohou nastat výzvy?

Jak budovat zdravý mezináboženský vztah

Vánoční perníčky s izraelskou vlajkou a menorou

"Víra ovlivňuje náš postoj k tématům, která jsou pro náš vztah velmi důležitá - od morálních kodexů, lékařských postupů až po to, co se podává na stole."

Co jsou mezináboženské vztahy?

Mezináboženské vztahy jsou partnerské či manželské vztahy, ve kterých každý z partnerů vyznává jinou víru nebo má odlišný vztah k náboženství. Může jít například o křesťana a muslimku, hinduistu a židovku, nebo třeba o pár, kde je jeden hluboce věřící a druhý je ateista.

Jaké mohou nastat výzvy?

Víra zasahuje do těch nejhlubších a nejosobnějších oblastí našeho života a vnáší proto do smíšených vztahů celou řadu specifických výzev a situací.

Rozdílné hodnoty: Jednou z těch největších výzev přináší často rozdílné hodnoty a morálním smýšlení. Náboženství totiž formuje náš pohled na to, co je „správné“, ať už se to týká partnerských rolí, sexuální etiky, přístupu ke zdraví a léčbě nebo třeba rozvodu.

Náboženské praktiky: S vírou jsou často spojené i konkrétní náboženské praktiky jako modlitby, půsty, svátky, rituály nebo způsob stravování. Někdo bere jako samozřejmost, že v neděli půjde do kostela, jiný dodržuje ramadán nebo na podobné zvyky vůbec nedbá. Tyto rozdíly zasahují do každodenního soužití a mohou vyvolat velkou spoustu nedorozumění.

Tlak okolí: Někdy se stává, že rodina, přátelé nebo náboženská komunita nepřijme vztah s někým „z jiné víry“ snadno. Mohou ho vnímat jako hrozbu a snažit se jednoho z partnerů do vztahu odradit nebo ho zakazovat. Může se objevit také tlak ke konverzi.

Výchova dětí: Velkým tématem bývá také výchova dětí. Často jsme ve vztahu schopní z mnoha věcí ustoupit, ale jakmile se jedná o děti, některá rozhodnutí mohou být hodně náročná. Respektovat, že partner neslaví Vánoce, je jedna věc. Smířit se však s tím, že naše děti možná nikdy nezažijí ten kouzelný vánoční čas, na který tak rádi vzpomínáme z našeho dětství, je už něco docela jiného. Na rodiče mezináboženských dětí tak čekají těžká rozhodnutí a otázky typu: V jaké víře budeme děti vychovávat? Zvolíme jedno, obě nebo žádné? Budou chodit do mešity, kostela nebo synagogy? Budou znát a dodržovat obě tradice, nebo jen jednu? A kdo o tom rozhodne?

Jak budovat zdravý mezináboženský vztah

Sladit protichůdná náboženská přesvědčení a vytvořit společný životní styl bývá jeden z nejnáročnějších úkolů. Zároveň je to však i úžasná příležitost pro osobní růst. Jak pro nás osobně, tak i pro náš společný vztah a budoucí rodinu.

Začít mluvit brzy

Velice důležité je začít o víře mluvit brzy. Ne ve chvíli, kdy dojde na první konflikt, ale už tehdy, kdy je mezi námi dost důvěry na upřímný rozhovor. Povídat si o tom, co pro nás víra znamená, co jsme si z ní odnesli z domova a jakou roli hraje v našem každodenním životě. Sdílet, které rituály jsou pro nás důležité a proč. A otevřeně mluvit i o tématech, která se mohou zdát vzdálená: Jak se díváme na manželství a rozvod? Jak bychom si představovali výchovu dětí? Jak vnímáme genderové role, duchovní autority, lékařské zásahy nebo otázky jako půst, Vánoce, Chanuku?

Tyto rozhovory nemusí být jednoduché, ale čím dříve se uskuteční, tím více prostoru budeme mít na to hledat společné porozumění. Více o komunikaci a efektivních technikách v sekci zásady multikulturní komunikace.

Uvědomit si svůj postoj k víře a předsudky

Každý z nás si v sobě nese určité představy a často i předsudky o různých náboženstvích nebo náboženských praktikách. Často si je vytváříme na základě toho, co slyšíme nebo co je prezentováno v médiích. Tyto představy nemusí být vědomé, mohou ale výrazně zkreslit nebo narušit náš mezináboženský vztah.

Z toho důvodu je důležitá upřímná sebereflexe: Co pro mě víra vlastně znamená? Jakou roli hraje v mém životě? Které duchovní praktiky nebo hodnoty jsou pro mě důležité a proč? A co se ve mně děje, když si představím víru toho druhého? Jak si představuji "typického" křesťana, žida, muslima, hinduistu,..? Jaké pocity to ve mně vyvolává?

Otevřít se náboženství toho druhého

Základem jakéhokoliv úspěšného vztahu, kde se potkávají odlišné pohledy na svět, je ochota ten druhý svět skutečně poznat a uznat, že má pro partnera hluboký smysl. V mezináboženském vztahu to znamená otevřít se víře toho druhého. Zajímat se, naslouchat příběhům, klást otázky, ptát se proč, přečíst si posvátnou knihu daného náboženství, zkusit si společně projít rituálem nebo se zúčastnit nějakého semináře. Nejde o to vzdát se vlastního přesvědčení, ale pochopit, co toho druhého formuje.

Experimentovat a zkoušet nové věci

Velmi důležitá je také ochota zkoušet nové věci a objevovat. Společně experimentovat a hledat, co se dá přizpůsobit tak, aby to vyhovovalo potřebám a přáním nás obou. Vyzkoušet nové rituály, přizpůsobit je náboženství jeden druhého nebo si vymyslet vlastní malé rituály nebo rodinné tradice. Klíčová je otevřenost a ochota vyzkoušet něco nového bez pocitu, že jeden ustupuje a druhý vyhrává.

Je dobré mít na paměti, že většina lidí v mezináboženském vztahu není natolik vázaná přísnými pravidly víry, aby pro ně nějaká forma kompromisu nebyla možná. Kdyby byla, nejspíš by si partnera odlišné víry vůbec nevybrala.

Najít si svou komunitu

Velmi pomáhá také společné vytvoření podpůrného systému. Je potřeba nebát se vyhledat radu a podporu z vnějších zdrojů, ať už se jedná o jiné mezináboženské páry, místní kostely, synagogy nebo prostě jen dobré přátele.

Čím více se obklopíme lidmi, kteří podporují životní styl, který jsme si zvolili, tím budeme ve vztahu jistější a sebevědomější.

Komentáře

Podělte se o vaše myšlenkyBuďte první, kdo napíše komentář.

Související témata

Kdo jsem?

Jmenuji se Kateřina Küchler a jsem autorkou tohoto webu. Jsem psycholožka, bývalá expatka, manželka cizince a máma dvou skvělých dětí, které s manželem vychováváme vícejazyčně v německo-česko-anglickém prostředí.

Více