Mýty vs. fakta
"Bilingvní výchova není problém. Předsudky a mýty ano."
Rodiče vícejazyčných dětí mívají zpočátku spoustu otázek. Kdy začít s druhým jazykem? Nebude si dítě plést oba jazyky? A co když začne mluvit později než vrstevníci? Tyto otázky jsou naprosto běžné a zcela na místě.
Problém je v tom, že kolem bilingvní výchovy se v minulosti vytvořila spousta mýtů a polopravd. Zatímco někteří odborníci ji oslavovali jako velkou výhodu, jiní varovali, že může dítěti spíše uškodit. A i dnes se bohužel najdou lidé, včetně pediatrů nebo učitelů, kteří radí rodičům, aby od ní raději upustili.
Jaké předsudky se váží k vícejazyčné výchově a co na ně říkají novodobé vědecké poznatky?
1. Vícejazyčná výchova způsobuje opoždění řečového vývoje
Všechny děti si osvojují jazyk vlastním tempem, ať už se učí jeden, dva nebo tři jazyky. Některé začnou povídat brzy, jiné si dávají načas. A stejné je to i u dětí, které vyrůstají ve vícejazyčném prostředí. Některé děti si osvojí jazyky rychle, jiné potřebují více času. Každé dítě je zkrátka jiné.
Učení se dvěma jazykům zároveň je přirozeně o něco pomalejší než osvojování jednoho jazyka. Je to logické. Čas, který dítě věnuje komunikaci, se rozděluje mezi oba jazyky. To ale rozhodně neznamená, že by se bilingvní děti učily méně, jen si své jazykové dovednosti budují jiným způsobem.
Totéž platí pro slovní zásobu. Na první pohled se může zdát, že znají méně slov než jejich jednojazyční vrstevníci. Ve skutečnosti ale jen používají slova v různých jazycích. Když jejich slovní zásobu sečteme dohromady, bývá obvykle stejně bohatá jako u dětí, které se učí jen jeden jazyk.
2. Vícejazyčná výchova způsobuje poruchy řeči
Obtíže s jazykem se mohou vyskytnout u všech dětí, bez ohledu na to, kolik jazyků se učí. Stejně jako některé jednojazyčné děti mohou mít problémy s výslovností, gramatikou nebo slovní zásobou, může se to stát i dětem vícejazyčným. Rozdíl není v počtu jazyků, ale v individuálním vývoji daného dítěte.
Pokud se tedy vícejazyčné dítě potýká s řečovými obtížemi, je velmi pravděpodobné, že by se s nimi setkalo i v případě, že by vyrůstalo pouze s jedním jazykem. Problém obvykle spočívá v jiných faktorech, např. ve vývojové poruše řeči, sluchových potížích nebo jiných specifických okolnostech.
3. Vícejazyčná výchova je pro děti matoucí
Děti mají úžasnou schopnost vstřebávat více jazyků najednou naprosto přirozeně a bez zmatku. Už od narození jsou malí lingvisté v akci, což potvrzují výsledky mnohých studií.
Jako rodiče na tuto přirozenou schopnost pouze navazujeme. Vícejazyčná výchova není matoucí, je naopak skvělým způsobem, jak rozvíjet přirozenou dovednost, kterou si děti přinášejí na svět.
Výzkumy ukazují, že miminka dokáží rozlišit jazyky s odlišným rytmem, například angličtinu a francouzštinu, už po narození. Ve čtyřech měsících zvládnou rozpoznat i ty, které zní podobně, jako je francouzština a španělština. A dokonce vnímají, že lidé mluví různými jazyky, jen na základě pohybu rtů a mimiky.
4. Míchání jazyků je znakem neúspěšné vícejazyčné výchovy
Míchání jazyků je zcela běžnou a přirozenou součástí bilingvního vývoje. A má své dobré důvody.
Jedním z důvodů je vliv prostředí. Děti jednoduše napodobují to, co slyší kolem sebe a v mnoha bilingvních rodinách nebo komunitách je právě takové „míchání“ součástí běžné konverzace. Dalším důvodem je omezená slovní zásoba malých dětí. Stejně jako jednojazyčné dítě může slovo "pes" používat pro jakéhokoli čtyřnohého tvora, bilingvní děti si občas „vypůjčí“ slovo z druhého jazyka, když neznají to správné v daném okamžiku. Nejde tedy o zmatek, ale o chytré řešení. Děti jednoduše hledají cestu nejmenšího odporu a využívají všech dostupných jazykových zdrojů.
Míchání jazyků navíc nebývá náhodné. Už dvouleté bilingvní děti často intuitivně přepínají jazyky podle toho, s kým mluví. Dokonce i jejich „míchané věty“ se řídí určitými pravidly, podobně jako gramatika. Jinými slovy, to, co se může na první pohled zdát jako chaos, je ve skutečnosti známkou přizpůsobivosti, kreativity a jazykové dovednosti vícejazyčných dětí.
5. Děti by se měly nejdříve naučit jeden jazyk, než začnou s druhým
Čím d říve se děti začnou učit další jazyk, tím přirozenější a snazší pro ně tento proces bude. Malé děti totiž mají mimořádnou schopnost vstřebávat jazyky díky neuroplasticitě mozku, která je největší právě prvních 6 let života. To neznamená, že se starší děti nebo dospělí nemohou nový jazyk naučit, jen to obvykle vyžaduje více úsilí.
Důležitou roli v tom navíc hraje také prostředí. Malé děti vyrůstají v jazykově bohatém světě. Jako rodiče s nimi mluvíme poutavě, srozumitelně a přirozeně přizpůsobujeme svou řeč jejich věku a potřebám. Díky tomu si jazyk osvojují hravě a nenásilně. S přibývajícím věkem se tento proces mění. Starší děti a dospělí se jazyk obvykle učí jinak, zejména jen v teoretické formě. Tato metoda sice funguje, ale zdaleka nenahrazuje přirozené objevování jazyka, jaké zažívají malé děti.
Novodobé studie navíc ukazují, že děti, které si od narození osvojily rovnou dva jazyky najednou dosahují lepších výsledků než děti, které se nejprve naučily jeden a potom druhé. Mívají přirozenější přízvuk, širší slovní zásobu a lepší schopnost pracovat s jazykem v reálném čase.
6. Vícejazyčnost znamená ovládat všechny jazyky perfektně
Vícejazyčnost přichází ve všech podobách a velikostech. Některé děti rozumí několika jazykům, ale mluví plynule pouze jedním. Jiné sice ovládají více jazyků, ale používají aktivně jen některé z nich. Někdo má v jednom jazyce širší slovní zásobu, v jiném zase lepší výslovnost. A jsou i děti, které umí psát a číst pouze v jednom z jazyků, přestože se v druhém bez potíží domluví.
Je důležité mít na paměti, že jazyky si děti nikdy neosvojují za úplně stejných podmínek a okolností. Každé dítě má jiný přístup k jednotlivým jazykům a jiné zázemí. Někdy tráví více času s jedním, jindy se mění okolnosti v rodině, škole nebo mezi kamarády.
Je navíc naprosto přirozené, že konkrétní jazykové dovednosti se u dětí v průběhu života mění. V jednom období mohou preferovat jeden jazyk a později přirozeně posílit zase ten jiný. Je užitečné vnímat jazykové dovednosti jako dynamický proces a taky na celou vícejazyčnou výchovu tak nahlížet.
7. Ve vícejazyčném prostředí si děti jazyky osvojují automaticky
Vícejazyčnost nevznikne jen tak sama od sebe. I u dětí, které od narození vyrůstají v bilingvním nebo vícejazyčném prostředí, je potřeba cíleně pracovat na tom, aby měly dostatek příležitostí jazyk aktivně používat. Zvlášť u menšinového jazyka, tedy toho, se kterým se dítě setkává méně často, je klíčové vědomě posilovat jeho přítomnost v každodenním životě.
Vícejazyčnost tedy není automatická, ani zadarmo. Vyžaduje mnoho úsilí, plánování, trpělivosti a kreativity. A stojí za ní spoustu práce ze strany rodičů, samotných dětí a celé rodiny.
8. Čím více jazyků se děti učí, tím lépe
Ačkoli vícejazyčnost nebývá pro děti problém, existují hranice, kam až se v jednotlivých jazycích mohou posunout, pokud se jich učí příliš. Obecně totiž platí pravidlo, že čím více jazyků dítě přijímá, tím méně prostoru má každý z nich a tím méně se v něm může rozvinout.
Je důležité, aby děti měly alespoň jeden jazyk, který je na jejich věkové úrovni, co se týče slovní zásoby, struktury a porozumění. Tento jazyk tvoří základ pro další jazykový rozvoj. Pokud je dítě vystaveno příliš mnoha jazykům, aniž by mělo dostatečnou expozici k některému z nich, může to celkově zpomalit nebo zkomplikovat jeho jazykový vývoj. Jako rodiče bychom tedy měli zvážit, které jazyky dítěti nabídneme, a ujistit se, že každý z nich má dostatečný jazykový základ pro správný rozvoj.
9. Vícejazyčná výchova je pouze pro nadané děti
Vícejazyčné prost ředí může být prospěšné pro všechny děti, bez ohledu na jejich intelektuální schopnosti nebo socioekonomické pozadí.
10. Vícejazyčnou výchova je výsadou bohatých rodin
Vícejazyčná výchova není jen luxusem bohatých, naopak nemusí stát téměř nic. Pokud ovládáme požadované jazyky, stačí vědomé rozhodnutí a úsilí je s dětmi aktivně používat. Jazyk předáváme především běžnou každodenní komunikací a na základě společného vztahu – u snídaně, při hrách, na procházkách nebo při čtení pohádek. Tím nejlepším nástrojem nejsou drahé pomůcky, ale naše motivace, úsilí a konzistence.
Navíc dnes existuje nespočet bezplatných zdrojů - dětské písničky, pohádky a audioknihy v různých jazycích jsou dostupné online, ať už na YouTube, Spotify nebo v knihovnách. Nákladné jazykové školy, lektorky nebo zahraniční pobyty mohou být příjemným bonusem, ale rozhodně nejsou podmínkou ani zárukou úspěchu.
11. Vícejazyčné děti nemají přízvuk
Mnoho lidí si mylně myslí, že “praví” bilingvisté nebo vícejazyční lidé mluví bez přízvuku. Ve skutečnosti však přízvuk závisí především na tom, kde dítě vyrůstá a v jakém prostředí se daný jazyk učí. Děti nemusí mít v obou jazycích dokonalý přízvuk, a přesto mohou mluvit plynule a přirozeně, stejně jako rodilí mluvčí.
Otázkou také je, co vlastně znamená „dokonalý přízvuk“? Přízvuk je jen součást jazyka a často je odrazem kulturní identity nebo životní cesty člověka. Neexistuje jeden správný způsob, jak by měl jazyk správně znít.
12. Jakmile jsou děti vícejazyčné, už jazyky nemohou ztratit
Představa, že děti nemohou ztratit jeden ze svých rodných jazyků, může vést k tomu, že jako rodiče ve vícejazyčné výchově polevíme. Znamenalo by to, že pokud si dítě jazyk jednou osvojilo, už o něj nemůže přijít.
Pravdou však je, že zejména malé děti mohou dovednosti v určitém jazyce poměrně rychle ztratit, pokud s ním nemají pravidelný kontakt nebo pokud nemají potřebu ho aktivně používat. Bez dostatečného vystavení danému jazyku a příležitostí k jeho procvičování začne jazyk přirozeně slábnout.
Související témata
.jpg)
.jpg)
%20(1).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)