Otázky a odpovědi

Co dělat, když děti začnou jeden z jazyků odmítat?

Ve vícejazyčném vývoji může nastat fáze, kdy děti začnou jazyk odmítat. To bývá pro rodiče velmi frustrující, ale je to přirozená součást vícejazyčného vývoje. Nebývá to známka selhání ani trvalé ztráty, ale spíše signál, že se v prostředí dítěte něco změnilo.

Pokud tato situace nastane, je potřeba zjistit, co za tím může být. Faktorů může být hned několik:

Nesoulad mezi oběma jazyky: jeden jazyk významně převládá, např. důsledkem nástupu do školky, školy nebo stěhováním se do nové oblasti.
Nedostatečná slovní zásoba: je přirozené, že jak děti stárnou, snaží se komunikovat komplexněji a potřebují k vyjádření svým pocitů a myšlenek větší slovní zásobu. Pokud jim tato slovní zásoba v jednom jazyce chybí, přirozeně začnou upřednostňovat silnější jazyk.
Nedostatek motivace: děti nevidí hodnotu ani důležitost používání daného jazyka, nemají smysluplné příležitosti ho používat nebo si ho spojují s negativními zkušenostmi (tlak na výkon, přetížení atd.)
Emoční faktor: stres, úzkost, velké životní změny jako je rozchod rodičů nebo ztráta milované osoby. V této situaci může být odmítání jazyka obranným mechanismem.
Tlak vrstevníků: děti se mohou cítit pod tlakem, aby se přizpůsobily dominantnímu jazyku svých vrstevníků, protože se obávají, že budou vnímány jako „jiné“.

Jakmile známe příčinu, můžeme upravit prostředí a podmínky tak, aby byl přirozeně podporován méně užívaný jazyk. Můžeme např. opakovat, co nám dítě řeklo v druhém jazyce, klást otevřené otázky, které vyžadují rozvinuté odpovědi nebo zvolit plyšáka, který rozumí pouze slabšímu jazyku. Pomáhá také zařadit více kontaktu s lidmi, kteří daným jazykem mluví nebo se podívat po nějaké dětské skupině. Pokud je příčinou emoční faktor, může pomoci návštěva psychologa.

Nikdy bychom ale neměli děti do jazyka násilně nutit. Cílem je, aby jazyk vnímali jako zdroj radosti a spojení, nikoli jako zdroj stresu a závazků. Za všech okolností je pro děti důležitá podpora, přirozenost, zábava a pozitivní motivace.

Vyplatí se děti i v minoritním jazyce učit číst a psát?

Ano. Plná gramotnost přináší spoustu výhod. Zlepšuje celkovou dovednost v daném jazyce a také posiluje mluvený projev. Není tajemstvím, že sečtělí lidé bývají také lepší řečníci. Gramotnost je nejlepším pomocníkem pro udržení menšinového jazyka především u starších dětí.

Jsou pro vícejazyčnost potřeba určité osobní předpoklady dítěte?

Vícejazyčnost není výsadou jen nadaných dětí nebo těch, které mají výjimečné jazykové schopnosti. Každé dítě má předpoklad k tomu naučit více jazyků. Klíčové je vytvoření vhodného postředí. Více v sekci základní principy vícejazyčné výchovy.

Co dělat, když nám chybí podpora rodiny nebo partnera?

V ideálním světě je rodina tou největší podporou, realita ovšem může být jiná. Po počátečním nadšení a odhodlání praktikovat vícejazyčnou výchovu se někdy dostaví vystřízlivění. Partner nebo příbuzní si uvědomí, že dětem nerozumí a začnou se cítit vyloučeni.

V takové situaci je klíčová otevřená a trpělivá komunikace. Pomůže si společně ujasnit, proč je pro nás vícejazyčná výchova důležitá a co tento proces skutečně obnáší. Mnohdy také pomůže vyvrátit některé mýty a ukázat, jaké výhody může vícejazyčnost dítěti přinést. Vzájemné porozumění a podpora jsou v tomto ohledu tím nejdůležitějším.

Vyplatí se děti v zahraničí učit i česky?

Když jako rodina žijeme v zahraničí a komunikujeme v jiném jazyce, mohou přijít obavy a pochybnosti, zda stojí za to se do vícejazyčné výchovy pouštět. Česky nemluví nikdo na světě a pokud plánujeme v zahraničí zůstat, naše děti ji pravděpodobně nikdy nevyužijí. Má to tedy cenu?

Ano. Dítě, které je odříznuto od jazyka jednoho ze svých rodičů, je zároveň z poloviny odříznuté od příbuzných a svých kořenů. Jazyk je totiž nedílnou součástí kultury a kultura je nedílnou součástí naší identity. Tyto dvě věci od sebe nelze oddělit. Navíc nedokážeme předvídat, kým se naše děti budou chtít v dospělosti stát, kde budou žít a s jakou komunitou se budou nakonec identifikovat. Pokud se rozhodneme proti, zavíráme jim tak jedny velmi důležité dveře do budoucna a k sobě samotným.

Mimo to také existuje mnoho výhod, které mohou děti získat jen z toho, že jsou vystaveny více než jednomu jazyku.

Proč mají děti ve stejném prostředí velmi odlišné jazykové dovednosti?

I když dětem vytvoříme stejné podmínky, každé dítě je jedinečné. Stejně jako se dospělí liší ve svých zájmech, talentu nebo schopnosti se motivovat, i děti se liší v tom, jak snadno se učí jazyky. Některým to jde téměř samo, jiným to trvá déle a potřebují více podpory.

Tyto rozdíly jsou přirozené a nelze je vždy zcela ovlivnit. Jako rodiče můžeme prostředí dítěti přizpůsobit, vytvořit co nejlepší podmínky pro rozvoj jazyka a nabídnout mu dostatek příležitostí k jeho používání. I tak je ale důležité přijmout, že každé dítě si bude hledat svou vlastní cestu a tempo.

Je potřeba od vícejazyčné výchovy upustit, když se objeví problémy s řečí?

Nápad ulevit dítěti tím, že se vynechá jeden jazyk, může na první pohled znít logicky. Ve skutečnosti ale takové rozhodnutí nebývá řešením a může situaci ještě zkomplikovat. Pokud dítě vyrůstá ve vícejazyčném prostředí a má dostatek příležitostí oba jazyky přirozeně používat, pak případné jazykové obtíže nevznikají kvůli vícejazyčnosti samotné a vyloučení jazyka je nevyřeší.

Naopak může dojít k tomu, že vyřazením jednoho jazyka dítě odřízneme od kulturního dědictví jednoho z rodičů, což může mít negativní vliv na pozdější rozvoj jeho kulturní identity.

Není více jazyků pro dítě moc velká zátěž?

Není. Sice je důležité dbát na individuální potřeby a schopnosti daného dítěte, lidský mozek je ale pozoruhodně přizpůsobivý a schopný zvládat více jazyků současně, zejména v raném dětství. Klíčem je najít rovnováhu, která funguje pro celou rodinu, a vytvořit podpůrné a obohacující jazykové prostředí bez tlaku a stresu.

Pomoci k tomu mohou následující faktory:

Mít realistická očekávání - nečekat, že dítě bude dokonale ovládat všechny jazyky. Úroveň plynulosti se přirozeně liší v závislosti na tom, jak často jazyk používá, v jakém kontextu a v jaké vývojové fázi se nachází. Je naprosto v pořádku mít dominantní jazyk nebo být v jednom jazyce zdatnější.
Upřednostnit kvalitu před kvantitou - zaměřit se na vytváření smysluplných a kvalitních interakcí v každém jazyce. Krátká a poutavá konverzace v cílovém jazyce je mnohem účinnější než dlouhé hodiny pasivního poslechu.
Nechat se vést dětmi - přizpůsobit se potřebám a přáním dětí. Pokud vidíme, že jsou unavené, frustrované nebo zahlcené, dát jim pauzu a přejít na jinou aktivitu. Učení jazyků by mělo být příjemné a pozitivní, nikoliv stresující.
Nesrovnávat - vyhnout se porovnávání. Každé dítě se učí vlastním tempem a existuje široká škála toho, co je považováno za normu.

Komentáře

Podělte se o vaše myšlenkyBuďte první, kdo napíše komentář.

Související témata

Kdo jsem?

Jmenuji se Kateřina Küchler a jsem autorkou tohoto webu. Jsem psycholožka, bývalá expatka, manželka cizince a máma dvou skvělých dětí, které s manželem vychováváme vícejazyčně v německo-česko-anglickém prostředí.

Více