.jpg)
Metody vícejazyčné výchovy
"Cesty, jak dětem otevřít dveře do vícejazyčného světa."
Pokud se rozhodneme pro vícejazyčnou výchovu, máme na výběr z mnoha možností, jak se do ní pustit. Existuje celá řada přístupů i jejích alternativ. Co je ale důležité mít již od počátku v paměti je to, že neexistuje žádný univerzální návod, který zaručí stoprocentní úspěch.
Co se osvědčí u jedné rodiny, může být pro jinou naprosto nevhodné. Každý rodič má jiné jazykové zázemí, jiné časové možnosti, jinou motivaci a každé dítě reaguje jinak. Právě proto je důležité už dopředu přemýšlet realisticky o tom, co zvládneme, co chceme dětem předat a jaký způsob bude dlouhodobě udržitelný.
Nejlepší přístup je a vždy bude ten, který nejvíce vyhovuje nám a naší rodině.
.jpg)
"Existuje tolik metod a alternativ vícejazyčné výchovy, kolik je rodin."
Metoda OPOL - jeden rodiče, jeden jazyk
Metoda OPOL vychází z anglického názvu "one parent, one language" a funguje na jednoduchém a přirozeném principu: každý rodič mluví na dítě jedním jazykem, obvykle tím, který je jeho mateřský. Tento přístup patří k nejčastěji používaným a zároveň nejlépe prozkoumaným metodám vícejazyčné výchovy, který je oblíbený po celém světě.
Pro koho je metoda vhodná
Metodu OPOL často volí rodiče, kteří mluví odlišným mateřským jazykem nebo ti, pro něž je jeden jazyk (obvykle ten mateřský) natolik osobní a přirozený, že si v něm chtějí budovat vztah i se svými dětmi.
Příklad: Jana je Češka a je vdaná za Pierra, který pochází z Francie. Když se jim narodila dcera Ella, rozhodli se pro metodu OPOL. Jana tedy na Ellu mluví od narození pouze česky a Pierre francouzsky. A to i v případech, kdy Ella odpovídá v druhém jazyce nebo jsou ve společnosti lidí, kteří jednomu z jazyků nerozumí.
Výhody
-
Struktura - jasné rozdělení jazyků a jednoduchá pravidla jak pro děti, tak pro rodiče (dětí ví, že "takto se mluví na maminku a takto na tatínka").
-
Motivace - silná motivace pro děti (potřebují jazykem mluvit jinak by se nedomluvili s jedním z rodičů).
-
OPOL spojuje jazyk s člověkem a kulturou - děti si k němu snadněji vytváří citovou vazbu.
-
Přirozená metoda pro rodiče - většinou bývá pro rodiče nejvíce přirozené děti vychovávat každý ve svém rodném jazyce.
-
Raný začátek - OPOL volí rodiče většinou již od narození, což je ideální pro osvojování jazyka.
Možné výzvy
-
Nerovnoměrná expozice - děti tráví většinou více času s jedním rodičem, tím pádem jsou více vystavené jednomu jazyku.
-
Minoritní jazyk může být ohrožen, pokud ho rodiče nepodporují i mimo rodinu a aktivně neposilují i jinými cestami (přátelé, skupinky, komunity,..).
-
Metoda je náchylná na změny jako stěhování, rozvod, pracovní cesty nebo jakékoliv změny, které naruší čas strávený s jedním z rodičů.
-
Většinou chybí společný jazyk rodiny nebo pokud je společným jazykem rodiny jeden ze zvolených jazyků, je to na úkor toho druhého.
-
Pokud jeden z rodičů nerozumí jazyku toho druhého, mohou vznikat nedorozumění ve výchově, pocit izolace, děti mohou později rodičem pomocí jazyka manipulovat
Na co si dát pozor, když volíme tuto metodu
Metoda OPOL, stejně jako jakýkoli jiný přístup k vícejazyčné výchově, stojí na pevných základech konzistence a dlouhodobé motivace. Nejde jen o to, aby každý z rodičů mluvil na dítě svým jazykem, klíčové je, aby tak činili pravidelně, důsledně a s jasným záměrem. Zvlášť náročná může být situace pro rodiče, který mluví jazykem menšiny, tedy jazykem, který se v každodenním okolí dítěte nepoužívá. Právě na něm často spočívá větší zodpovědnost za to, aby dítě tento jazyk nejen slyšelo, ale také si k němu vytvořilo vztah.
OPOL je úspěšná metoda, ale funguje jen za podmínky, že se s úsilím zapojují oba rodiče a děti jsou vystaveny dostatečně oběma jazykům.
Metoda MLAH - minoritní jazyk doma
Metoda MLAH (z angl. “minority language at home” neboli menšinový jazyk doma) je další užívanou metodou. Jak už název napovídá, jde o jazykovou strategii, při které se v domácím prostředí používá výhradně jazyk, který je mimo domov v menšině. Rodiče tedy na dítě mluví oba pouze menšinovým jazykem a většinový jazyk nechávají na okolní společnosti (ve školce, ve škole, na kroužkách, atd.).
Pro koho je metoda vhodná
Tuto metodu využívají většinou páry, které pocházejí ze stejné země, ale žijí v zahraničí, kde se jejich mateřský jazyk liší od místního jazyka. Dále je vhodná pro rodiče, kteří ovládají oba jazyky a chtějí u dítěte jeden z jazyků posílit.
V kombinaci s OPOL je vhodná také pro smíšené rodiny žijící ve třetí neutrální zemi. Například česko-belgická rodina žijící v Německu se může rozhodnout mluvit doma česky a francouzsky, zatímco němčinu nechají na školce, škole a společnosti.
Příklad č. 1: Dana a Petr pocházejí z Česka, ale už několik let žijí se svou rodinou ve Španělsku. Doma na svého syna Michala mluví výhradně česky, aby u něj podporovali svůj mateřská jazyk. Mimo domov si však Michal osvojuje přirozeně také španělštinu – používá ji ve školce, později ve škole, na volnočasových aktivitách i při komunikaci s kamarády.
Příklad č. 2: Linda pochází z Česka, její manžel Miguel je Španěl. Společně žijí ve Španělsku a oba plynně mluví česky i španělsky. Když si všimli, že jejich syn má v češtině znatelně slabší vyjadřovací schopnosti než ve španělštině, rozhodli se, že na něj budou doma mluvit oba jen česky. Španělštinu Michal nadále slyší a zdokonaluje mimo domov.
Výhody
-
Podpora menšinového jazyku - menšinový jazyk hraje významnou roli v životě dítěte, jelikož jím mluví oba rodiče.
-
Struktura - dítě ví, jakým jazykem se mluví doma, je to pro něj srozumitelné a strukturované.
-
Nechybí jazyk rodiny - všichni členové rodiny si rozumí.
-
Motivace - menšinový jazyk je důležitý, protože bez něj by se děti nedomluvily s rodiči.
-
Možné metodu použít i pokud jeden z rodičů není rodilý mluvčí (ten druhý ho kompenzuje).
Možné výzvy
-
Pokud rodiče hodně pracují a netráví s dětmi dostatek času, může výrazně převládat většinový jazyk mimo domov.
-
Naopak, pokud děti nejsou dostatečně integrovány do společnosti, mohou mít problémy s většinovým jazykem a může pro ně být např. velice těžký nástup do školky nebo školy.
-
Obzvlášť ve vyšším věku mohou děti menšinový jazyk na veřejnosti odmítat, především pokud jim nerozumí vrstevníci.
-
Přátelé nebo okolí nemusí našemu rodinnému jazyku rozumět.
-
Pokud nejsou oba rodiče rodilými mluvčími, musí mít alespoň vysokou úroveň jazyka.
Na co si dát pozor, když volíme tuto metodu
I u metody MLAH hraje klíčovou roli konzistence. Pokud se rozhodneme, že doma budeme mluvit například česky, je důležité na tom trvat, dlouhodobě a důsledně. Jakmile začneme mezi jazyky přepínat a občas sáhneme i po většinovém jazyce, může to u dítěte vyvolat dojem, že není potřeba se menšinový jazyk opravdu učit. Vždyť rodiče přece rozumí i tomu druhému, který navíc slyší všude kolem sebe.
Metoda času a místa
Metoda času a místa je nejvíce flexibilní metoda, která zároveň vyžaduje nejvíce plánování a pozornosti. Je založená na principu, kdy rodiče na děti mluví různými jazyky podle příležitosti, období, času nebo kontextu.
Je velmi variabilní a rodiny si ji tak mohou upravit podle svých potřeb a možností. Většinou se užívá jako doplňková metoda pro pozdější zařazení nového jazyka.
Pro koho je metoda vhodná
Tuto metodu většinou volí rodiče, kteří chtějí své děti vystavit vícero jazykům. Je také vhodná v kombinaci s OPOL pro postupné zařazení nových jazyků nebo ji volí rodiče, kteří v cílovém jazyce sami nejsou tolik zdatní.
Metodu času a místa může zvolit také single rodič, který chce dětem představit více jazyků.
Příklad č. 1: Jitka z Česka a Andrea z Itálie společně vychovávají své dvě dcery v Rakousku. Oba rodiče ovládají češtinu, italštinu i němčinu a rozhodli se děti vést k vícejazyčnosti s využitím metody času a místa. Jazykovou rutinu mají jasně strukturovanou: ráno se doma mluví česky, odpoledne přecházejí do italštiny a večer komunikují v němčině.
Příklad č. 2: Petr pochází z Čech a společně se svou manželkou Kelly vychovávají syna George. Kelly má americko-španělské kořeny a sama je bilingvní – plynně ovládá angličtinu i španělštinu. Jelikož se s Petrem rozhodli, že hlavními jazyky v jejich domácnosti budou čeština a angličtina, zvolili zpočátku metodu OPOL. Petr tedy na George mluvil výhradně česky, zatímco Kelly používala jen angličtinu. Po nějaké době však Kelly začala cítit, že by ráda svého syna seznámila i se španělštinou. Začala tedy španělštinu nenuceně začleňovat do každodenního života formou her, písniček a společných aktivit.
Příklad č. 3: Pavlína je Češka, její manžel William pochází z Anglie. Společně vychovávají své děti v Česku a používají metodu OPOL – Pavlína s dětmi mluví česky, William anglicky. V poslední době se rozhodli, že by dětem rádi představili i němčinu. Nemají ambice, aby v ní děti zatím mluvily plynule, ale chtějí jim vytvořit základní povědomí o jazyce jako start do budoucna. Jelikož sami německy nehovoří, zvolili pasivní přístup. Pouští tedy dětem pohádky v němčině, přehrávají si německé příběhy a poslouchají německé písničky.
Výhody
-
Flexibilita - je možné si ji přizpůsobit plně rodinné dynamice a možnostem.
-
Je vhodná i pro rodiče, kteří neovládají zcela plynně cílový jazyk.
-
Nenásilná metoda pro začlenění nového jazyka i v pozdějším věku.
-
Vhodná metoda, pokud chceme zařadit více jak 3 jazyky.
-
Možnost diskutovat jednodušší témata v jazyce, který tolik neovládáme a naopak přepnout do jiného, když chceme mluvit o složitějších tématech.
Možné výzvy
-
Flexibilita na úkor struktury - bývá těžké být při této metodě strukturovaní a důslední.
-
Vyžaduje velké plánování - jak to udělat, aby každý jazyk dostal opravdu dostatečně času.
-
Je složitější dosáhnout vysoké úrovně jazyka.
-
Jazyk je vázaný k činnostem nebo času - např. pokud se užívá jen u vaření, děti mají skvělou zásobu v rámci vaření, ale neumí si např. povídat o emocích.
-
Jelikož je natolik variabilní, její účinnost prozatím nebyla tolik zdokumentovaná.
Na co si dát pozor, když volíme tuto metodu
Metoda času a místa je velmi variabilní a z toho důvodu je potřeba ji o to více dopředu naplánovat a stanovit si reálná očekávání. Je potřeba si také stanovit jednoduchá pravidla, která se nemění a kterým budou děti rozumět. Např. česky mluvíme ráno doma, anglicky odpoledne venku“.
Související témata
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
