.jpg)
"Základní kameny vícejazyčné výchovy"
Výběr správné metody pro vícejazyčnou výchovu je velmi důležitý. Nezaručí ale, že si děti jazyky opravdu osvojí tak, jak bychom si přáli. Mnohem důležitější jsou podmínky, které jim připravíme. Zde je několik základních principů, které je potřeba dodržovat a zakomponovat do vícejazyčné výchovy.
Základní principy vícejazyčné výchovy
1. Expozice
Prvním bodem je expozice neboli míra vystavení danému jazyku. Je to logické, děti se nemohou v daném jazyce rozvíjet, pokud s ním nepřichází do styku. Nejčastěji se v tomto případě udává pravidlo 30%, tedy minimálně 30% času, co jsou vzhůru. Je to ale pouze orientační. Záleží na okolnostech a také na cílech, které si zvolíme. Pokud nám stačí, aby zvládaly mluvit s prarodiči jednou do roka, budou od nás vyžadovat jiné usilí, než když apelujeme na to, aby v daném jazyce zvládli vystudovat třeba i vysokou školu.
Je ovšem potřeba myslet na to, že ne všechny formy expozice jsou si rovné. Dívat se jednu hodinu na pohádku není to samé jako si společně povídat, číst knížky nebo ji trávit s dalšími bilingvními rodinami. Pasivní poslouchání jazyka (právě třeba dívání se na televizi) může jazyk podpořit, ale pro skutečné osvojení je zásadní aktivní interakce. Děti se jazyk neučí jen tím, že ho slyší. Potřebují ho zkoušet, hrát si s jeho zvuky, klást otázky, tvořit věty, dělat chyby a především se z těchto chyb učit. Je to jako když se učí jezdit na kole - mohou celé dny sledovat ostatní, ale jezdit se naučí teprve až ve chvíli, kdy samy usednou na kolo a rozjedou se.
2. Potřeba
Aby se děti chtěly jazyk učit a opravdu ho používaly, musí v něm vidět smysl. A právě proto je důležité u nich budovat také potřebu ho používat. Nestačí jim jen vědět, že je důležitý, potřebují zažít, proč je pro ně osobně užitečný a najít si v něm význam.
3. Konzistence
Klíčem k úspěšné vícejazyčné výchově je také konzistence a důslednost. Děti přirozeně potřebují stabilitu, něco, o co se mohou opřít. Právě pravidelnost a jasná struktura jim poskytují pocit bezpečí, ve kterém se mohou učit a růst. A to platí i při osvojování jazyků.
Neznamená to, že se musíme striktně držet našeho plánu nebo zvolené metody. Život se mění, přicházejí nové výzvy i příležitosti, a my se jim přirozeně přizpůsobujeme. I vícejazyčná výchova by měla být živý a flexibilní proces. Důležité je ale neztrácet směr, udržovat jazykovou rutinu, být trpěliví a nevzdávat to. Protože každé slovo, každá drobná konverzace nebo přečtená stránka je krokem kupředu. A právě tyto drobnosti dělají ve výsledku obrovský rozdíl.
4. Kreativní a pozitivní jazykové prostředí
Stejně důležitá je také atmosféra, ve které si děti jazyky osvojují. Děti se nejlépe učí v prostředí, kde se cítí bezpečně, přijímaně a vesele. Tam, kde se nebojí zkoušet, chybovat a učit se z vlastních chyb. Pokud je kolem učení stres, tlak na výkon nebo strach z chyby, mozek se jednoduše stáhne a nové informace nepustí dovnitř. Z toho důvodu je důležité mít v paměti následující body:
-
Pozitivní zaměření - zaměřit se na to, co dětem jde, místo toho, co jim nejde.
-
Ocenění snahy - povzbuzovat je za to, že se snaží, i když to zatím není gramaticky správně nebo mají špatnou výslovnou. Např.: „To bylo super, že jsi to řekl/a anglicky!“.
-
Pozitivní práce s chybami - vyhnout se tvrdým opravám a příliš kritické zpětné vazbě. Chyby jsou důležitou součástí vícejazyčného vývoje.
-
Kreativita a zábava - být kreativní a vnést do učení zábavu. Zpívat si, číst pohádky, hrát jazykové hry, sledovat videa, experimentovat s různými podněty. Čím poutavější a pestřejší to pro děti je, tím se učí rychleji a přirozeněji.
-
Vlastní inspirace - jít příkladem. Děti nasávají to, co vidí a zrcadlí naše chování. Když nás uvidí, jak si s chutí pouštíme francouzskou písničku nebo si zkoušíte nové slovíčko, je pravděpodobnější, že je to motivuje a budou dělat to samé.
5. Propojení se zájmy dětí
Děti si stejně jako my dospělí mnohem lépe zapamatují to, co je skutečně zajímá. Proto má velký smysl všímat si toho, co je baví a na tyto zájmy navázat při učení jazyka.
Milují dinosaury? Proč toho nevyužít. Můžeme se společně učit jejich názvy, malovat je, vymýšlet vlastní příběhy a přitom si o nich povídat v jazyce, který se snažíme rozvíjet. Nebo pokud je fascinují zvířata, ideálním místem pro dobrodružství plné nových slov může být třeba zoo.
Tím, že propojujeme jazyk s věcmi, které jsou pro děti přirozeně zajímavé, děláme učení nejen zábavnější a poutavější, ale hlavně smysluplné.
6. Raný začátek
Obrovskou výhodou je poté i raný začátek. Období od narození do šesti let totiž představuje kritické okno pro osvojování jazyka. Tehdy je dětský mozek nejvnímavější a nejotevřenější novým jazykovým podnětům díky neuroplasticitě mozku. Čím dříve tedy jazyk do života dítěte přirozeně začleníme, tím snazší a přirozenější pro něj jeho osvojení bude.
7. Příprava
Na úspěchu vícejazyčné výchovy se výrazně podílí také příprava. Děti se nenaučí jazyky automaticky jen protože jejich rodiče jsou bilingvní nebo mluví odlišnými jazyky. Je k tomu potřeba příprava, trpělivost a práce ze strany celé rodiny. Úspěch přeje připraveným a u vícejazyčné výchovy to platí dvojnásob. Více o tom, na co je potřeba se připravit v sekci jak začít.
8. Podpora a pomoc
V neposlední řadě je důležitá také podpora a pomoc okolí. Vícejazyčná výchova je dlouhá a nelehká cesta a je naprosto přirozené, že s ní přicházejí i otázky nebo pochybnosti. Není třeba se jich bát, naopak mluvit o nich otevřeně je první krok k jejich zvládnutí. Sdílená zkušenost s ostatními rodinami, které procházejí podobným příběhem je obrovskou oporou.
Pomáhá obklopit se dalšími vícejazyčnými rodinami, zapojit do výchovy rodiny z obou stran, přátelé a vyhledat si svůj okruh lidí. K výchově dětí je potřeba vesnice a u vícejazyčné výchovy je to zejména pravdivé. Jak po fyzické, tak psychické stránce.
Související témata
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)