.jpg)
Expat guilt neboli vina expata
"Pocity, o kterých se tolik nemluví."
Stěhování do zahraničí bývá krok plný očekávání, nových začátků a odvahy. Často s ním ale přichází i něco, o čem se tolik nemluví – pocit viny. Tiché, nenápadné hlodání, které nás může přepadnout, ať už se stěhujeme přes půlku světa nebo jen do vedlejší země.
.jpg)
"Nevítaný společník, který nám šeptá do ucha: „Děláš správnou věc?“
Co je "expat guilt"
Zmeškané narozeniny, chvíle, kdy nemůžeme být nablízku nemocnému rodiči nebo přátelství, která na dálku postupně vybledla. To nejsou výjimky, ale běžná realita mnoha lidí, kteří se rozhodli žít v zahraničí. A právě v těchto momentech se často objevují nepříjemné výčitky známé také jako vina expata neboli "expat guilt".
Expat guilt je směsice pocitů, které znají lidé žijící dlouhodobě v zahraničí. Tento pocit se nejčastěji dostaví, když nejsme doma v okamžicích, na kterých záleží – u rodinných oslav, při zdravotních komplikacích nebo u důležitých životních milníků svých přátel. Někdy je to i vědomí, že se nám venku daří lépe než těm, které jsme nechali doma.
Na rozdíl od běžného stesku po domově je vina expata hlubší a komplikovanější. Je to vnitřní konflikt mezi námi a těmi, které máme rádi. Jako bychom se rozhodli žít naplno, ale na úkor někoho jiného.
Příklad: "Videohovory jsou skvělé, ale nikdy nenahradí to opravdové mazlení s neteří nebo synovcem. Jsem nesmírně vděčná sestrám, které se snaží, abych byla součástí života jejich dětí, ale přesto mi chybí ten pocit, když je můžu vidět naživo, obejmout je, cítit jejich přítomnost."
Jak se projevuje
-
Výčitky: „Nejsem tam, abych pomohl rodičům, když stárnou“. „Zmeškal jsem pohřeb, svatbu, narozeniny nebo jiné důležité životné události…“
-
Potlačení radost: „Neměl bych si užívat, když moji blízcí prožívají těžké období.“
-
Sociální útlum: „Nechce se mi volat domů nebo svým přátelům tak často, protože je to pro mě pokaždé vyčerpávající.“
-
Perfekcionismus: „Když už jsem opustil domov, musím dělat všechno pro to, aby to stálo 100% za to.“
-
Sebeznehodnocování: „Bylo to moje rozhodnutí, nemám právo na to si stěžovat.“
-
Podřizování: "Zruším tu dovolenou v Asii. Měl bych raději to volno využít a letět domů za rodinou."
-
Fyzické projevy: napětí ve svalech, únava, nespavost, problémy se zažíváním, bolesti hlavy, atd.
.jpg)
Syndrom "dobrého potomka"
Jedním z důsledků expat viny může být také syndrom dobrého potomka. Fenomén, který popisuje chování, kdy se snažíme obsesivně kompenzovat svou nepřítomnost a děláme vše pro to, abychom blízkým svůj odchod nějak vrátili.
Posíláme domů peníze, často víc, než si můžeme dovolit. Platíme dovolené, přispíváme na domácnost, kupujeme dárky. Jsme neustále na příjmu - ve dne, v noci, mezi schůzkami i během vlastního volna. Zvedáme telefon, nasloucháme, radíme, řešíme problémy druhých, snažíme se být emocionální oporou, i když sami nemáme z čeho brát.
Věříme, že když už nejsme doma fyzicky, měli bychom být přítomní alespoň jinak. Ale i když děláme, co můžeme, stále máme pocit, že to není dost.
..
Jak se s vinou nejlépe vyrovnat?
Pocity viny dokážou pořádně potrápit, ale existují způsoby, které mohou pomoci je lépe zvládat a nalézt vnitřní klid.
Pojmenovat ji a přijmout své pocity: Prvním a často nejtěžším krokem je uvědomit si, co se s námi vlastně děje. Pojmenovat, jak se cítíme a přijmout, že pocity viny jsou přirozenou součástí zahraniční zkušenosti. Pojmenování emocí snižuje jejich intenzitu a umožňuje s nimi dál pracovat.
Komunikovat: Mnoho lidí si vinu vytváří na základě domněnek, například že nás rodina viní za to, že jsme odešli. Realita ale může být hodně odlišná. Proto je potřeba otevřeně a upřímně komunikovat. A to nejen o svých pocitech, ale také o hranicích.
Aktivně udržovat kontakt: Vztahy na dálku potřebují péči, zároveň ale není nutné být neustále online a vyčerpávat se snahou být všude a pro všechny. Co dlouhodobě pomáhá je vytvořit si jednoduché a pravidelné návyky. Např. pravidelné hovory každou neděli večer, posílání hlasových zpráv místo textů (mají větší hloubku a jsou osobnější), sdílení fotek, krátkých videí nebo momentek z běžného dne.
Pečovat o sebe: Vina nás často nutí odsouvat své potřeby na druhou kolej. Jako bychom si zakazovali radost, odpočinek nebo úspěch, protože nejsme doma. Ale péče o sebe je naprosto nezbytná. Je potřeba si vědomě dopřávat čas na to, co nás těší, nabíjí a uzemňuje. Najít si koníčky, pravidelně cvičit a odpočívat.
Dovolit si nechat některé věci jít: Jedním z důležitých momentů je také dovolit si některé věci jít. Je přirozené, že s odstupem a časem některé vztahy mohou vyhasnout. Přátelství je oboustranné. Když zjistíme, že už si s někým nejsme tak blízcí jako dřív, nemusí to být známka našeho selhání. Chybí nám? Někdy stačí zvednout telefon a krátce si zavolat. Pokud ne, možná jsou už naše životy jinde a přišel čas jít dál. I to je v pořádku.
Spojit se s ostatními expaty a nebát se vyhledat pomoc: Velkým pomocníkem je také spojení se s dalšími expaty. S lidmi, kteří jsou v podobné situaci a možná se cítí úplně stejně. Pomůže nám to připomenout, že v tom nejsme sami a že to, co cítíme, je běžné.
Související témata
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)