.jpg)
"Otázka respektu, integrity, vzájemné podpory i moci"
Kdo se stará o domácnost, kdo zůstane s dětmi doma a kdo má ve vztahu poslední slovo? Odlišná genderová očekávání jsou tématem, které řeší páry po celé světě. Nejsou výhradní doménou multikulturní párů, ale stejně jako mnoho dalších problémů, mohou být v multikulturním vztahu o něco komplikovanější, jelikož bývají zakořeněná v kultuře.
Genderová očekávání
.jpg)
"Není důležité, jak jsou role rozdělené, ale abychom se na jejich rozdělení shodli."
Co jsou genderová očekávání?
Už od raného dětství se učíme, co to znamená být chlapcem nebo dívkou. Tyto vzorce si osvojujeme nejen od rodičů, ale také ze školy, médií a celkového prostředí, ve kterém vyrůstáme. Postupně si skládáme obrázek o tom, jak bychom se měli chovat, co se od nás čeká a jaké vlastnosti jsou považovány za typicky „klučičí/mužské“ či „holčičí/ženské“.
Tyto představy se nazývají genderová očekávání a ovlivňují nejen naši osobnost, ale i partnerské vztahy a přístup k rodině.
Související témata
Jak zasahují do multikulturních vztahů?
Jelikož si představy o genderových rolích neseme z prostředí, ve kterém jsme vyrostli, mohou v multikulturních vztazích sehrát obvzláště výraznou roli. Někdy jde jen o drobnosti, jindy ale narazíme na rozdíly, které jsou hlubší a začnou ovlivňovat náš každodenní život.
Příklad: Sofie vyrostla v severní Evropě, v prostředí, kde bylo běžné, že se oba rodiče podílejí na výchově dětí i na domácích povinnostech. Její otec strávil několik měsíců na rodičovské dovolené, běžně vařil večeře a nikdy nepovažoval Sofiinu matku za jedinou pečující osobu v rodině. Ve škole byla Sofie povzbuzována k tomu, aby si vybrala jakoukoli kariéru – klidně i technickou, uměleckou nebo manažerskou. Byla vedena k nezávislosti a k tomu, že její úspěch nezávisí na tom, zda se jednou vdá nebo bude mít děti.
Omar naopak pochází z konzervativní rodiny v Jordánsku, kde tradiční genderové role byly pevně zakořeněné. Jeho matka byla v domácnosti a její hlavní rolí bylo starat se o děti a o domácnost. Otec byl autoritou rodiny, který rozhodoval o financích i o důležitých životních otázkách. Omar byl vychováván k tomu, že muž musí být ochráncem a poskytovatelem, že se od něj očekává, že zajistí rodinu finančně, zatímco jeho budoucí manželka se postará o chod domácnosti a výchovu dětí. Ve škole měl omezený kontakt s dívkami, protože od nich se očekávalo jiné chování a priority.
Sofie a Omar se potkali na univerzitě v Londýně. Jakmile se ale jejich vztah prohloubil a začali spolu žít, rozdílné představy o genderových rolích začaly vyplouvat na povrch a objevily se časté hádky. Například když se nastěhovali do společného bytu, Omar automaticky očekával, že Sofie bude pečovat o domácnost. Sofie byla zvyklá na model, kde si partneři tyto povinnosti dělí rovným dílem a nechápala, proč by měla být jedinou osobou odpovědnou za chod domácnosti jen proto, že je žena. Dalším problémem se stalo rozhodování o budoucnosti. Omar měl pocit, že jako muž by měl být tím, kdo přinese hlavní finanční příjem, a Sofie by se měla v určité fázi života přizpůsobit rodině. Sofie naopak plánovala kariéru, nechtěla být automaticky tou, kdo se bude vzdávat svých profesních ambicí kvůli rodině.
Otázka moci a respektu
Za genderovými otázkami se skrývají důležitá témata jako je vzájemný respekt, pocit spravedlnosti nebo rovnováha v tom, jak spolu ve vztahu fungujeme. Když se tato rovnováha naruší, může to ovlivnit nejen náš vztah, ale také nás samotné. Naše sebevědomí, sebeúctu a přístup k sobě.
..
Jak řešit odlišná očekávání?
Rozdílná očekávání bychom neměli přehlížet, zvlášť když ovlivňují každodenní život. Neznamená to ale, že jsou špatná nebo že s nimi nejde ve vztahu pracovat. Právě naopak, odlišnosti mohou být příležitostí, jak se vzájemně lépe poznat, pochopit jeden druhého a obohatit se o nové pohledy.
Začít u sebe: Velmi často se stává, že cítíme, že nám v něčem není příjemně, ale nedokážeme to pojmenovat nebo popsat, proč tomu tak je. Prvním krokem by proto vždy měla být sebereflexe. Zkusit si najít chvíli pro sebe a zamyslet se nad tím, co nám vadí a jaké pocity v nás určité situace vyvolávají. Kde jsme ochotní ustoupit a kde už ne?
Otevřeně a upřímně komunikovat: Jakmile si ujasníme vlastní představy a očekávání, je nezbytné o nic společně mluvit, a to naprosto otevřeně a upřímně. Navzájem si vyslechnout jeden druhého a také důvody, proč očekáváme, že se věci budou dít určitým způsobem. Je dobré si vzájemně připomenout, jak jsme jako děti vyrůstali a jak jsme vnímali rozdělení určitých rolí u rodičů nebo lidí okolo nás. Co to v nás vyvolávalo za pocity a proč bychom tyto pocity chtěli zažívat i v partnerském vztahu? Je potřeba při tom aktivně naslouchat, nesoudit se a respektovat hranice jeden druhého. Více o efektivní komunikaci a konkrétních technikách v sekci zásady multikulturní komunikace.
Stanovit si hranice: Důležitou součástí zdravého vztahu je také umění říct „ne“. Každý z nás má své hranice, které je potřeba znát a respektovat. Nastavení hranic není odmítnutím partnera, ale způsob, jak si udržet vlastní integritu a zároveň budovat vztah založený na vzájemném respektu.
Vzdělávat se: Čím více toho o sobě budeme vědět a také o prostředí, ze kterého pocházíme, tím pro nás bude snazší se navzájem pochopit a vcítit se do toho druhého. Informace jsou mocný nástroj a je důležité na ně nezapomínat.
Najít si komunitu a podporu: Obrovskou podporou mohou být poté i další páry, které řeší podobné výzvy. Někdy stačí jen slyšet, že v tom nejsme sami, a hned se nám situace zvládá snáz. Může pomoci také obrátit na psychologa nebo jiného odborníka.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)