Zásady multikulturní komunikace

"Efektivní komunikace je klíčem k úspěchu."

Efektivní komunikace je základním pilířem multikulturního vztahu, která však vyžaduje více než jen vzájemnou výměnu myšlenek. I s těmi nejlepšími úmysly se může stát, že si neporozumíme, zraníme jeden druhého a nakonec vytvoříme více zmatku a nedorozumění, než jsme měli na začátku.

Abychom tomu předcházeli je dobré mít v paměti několik základních pravidel a strategií, které nám mohou pomoci.

Jasné vyjadřování potřeb

Žádné domněnky

Multikulturní zamilovaný pár se dívá na sebe

"Efektivní komunikace není o tom dokázat, kdo má pravdu, ale o tom, že se oba partneři cítí vyslyšeni, pochopeni a respektováni"

..

Aktivní naslouchání

Přestože se to na první pohled nemusí zdát, nejdůležitější složkou komunikace není mluvení, ale právě naslouchání. A to nejen ve smyslu, že jsme potichu, pokud ten druhý mluví, ale především, že aktivně nasloucháme a plně se zapojujeme do toho, co se říká.

věnovat svou plnou pozornost - odložit telefon, vypnout televizi a eliminovat další rušivé vlivy
číst mezi řádky - věnovat pozornost např. tónu hlasu, tempu nebo třeba pauzám v řeči
reflektování a vyjasnění - shrnutí vlastními slovy, co ten druhý řekl a případné kladení dalších otázek k objasnění.

Aktivní naslouchání v multikulturním prostředí zahrnuje několik klíčových postupů:

Příklad: Lenka a Paul spolu sedí v obývacím pokoji a Lenka začne mluvit o tom, jak je poslední dobou unavená, protože většinu domácích prací dělá ona sama. Paul vypne televizi, sedne si vedle ní a plně se soustředí na to, co Lenka říká. Přestože ne se vším souhlasí, nechává ji domluvit, neskáče jí do řeči a přitom přikyvuje, aby jí ukázal, že jí věnuje plnou pozornost. Poté, co Lenka skončí, zeptá se jí, jestli to opravdu myslí tak, jak tomu on rozumí. Shrne základní body toho, co řekla a zopakuje je svými slovy. Svým jednáním nejenže vyjadřuje zájem a vytváří tak bezpečné prostředí pro zdravou komunikaci, ale také dává Lence šanci napravit, přeložit nebo dovysvětlit jakékoli nedorozumění.

..

Empatie

Další tajemství se nechází ve schopnosti být empatičtí. V multikulturních vztazích často nesdílíme stejný mateřský jazyk a hodnoty, což znamená, že potřebujeme o něco více úsilí k tomu, abychom si navzájem rozuměli. A k tomu je potřeba trpělivost a empatie.

Empatie představuje schopnost vcítit se do druhého člověka a vnímat svět jeho očima. Je to bez pochyb jedna z nejvíce cenných schopností, kterou si můžeme vybudovat a která je schopná naši společnou komunikaci posunout na vyšší úroveň porozumění a vzájemného respektu.

Je však důležité si uvědomit, že empatii je potřeba cíleně rozvíjet. Často je totiž mnohem snazší kritizovat nebo obhajovat svůj názor, než se zastavit a zkusit se zamyslet nad tím, jak by svět mohl vypadat z pohledu toho druhého.

Příklad: Tomáš a Maria plánují, jak oslavit Vánoce. Tomáš je zvyklý na tradiční české Vánoce v úzkém rodinném kruhu, zatímco Maria vyrůstala v rodině, kde jsou svátky hlučné, s velkým počtem hostů a bohatým jídlem. Maria jednoho dne navrhne, že by letos mohli Vánoce oslavit ve velkém a pozvat přátelé a její rodinu. To Tomáše zaskočí, ale místo toho, aby jí hned řekl, že takhle to rozhodně nechce, snaží se situaci vidět z její stránky: "Vím, že jsi zvyklá na velké oslavy a že je pro tebe důležité být s rodinou a přáteli. Mně ale vyhovují spíše klidné Vánoce s menším počtem lidí. Co kdybychom letos udělali nějaký kompromis? Mohli bychom být třeba na Štědrý den jen my dva nebo pouze s tvými rodiči a na Boží hod pozvat i širší rodinu a přátele."

..

Zaměření se na pocity

S empatií jde ruku v ruce vyjadřování vlastních pocitů. Když v rozhovoru zaměříme pozornost na své emoce, dáváme tomu druhému šanci lépe pochopit, co prožíváme, a zároveň tím otevíráme dveře ke klidnější a smysluplnější konverzaci. Místo toho, abychom se zapletli do sporu o to, kdo má pravdu, nabízíme prostor pro porozumění, protože pocity se vyvracet nedají. Je snadné debatovat o faktech, ale těžké zpochybnit něčí pocity a zkušenost.

Příklad: Jana a Ahmed mají rozdílné názory na to, jak využít poslední týden letních prázdnin. Ahmed navrhne, že by mohli strávit několik dní u jeho širší rodiny, což se Janě nelíbí. Místo toho, aby mu však hned řekla, že s tím nesouhlasí a že nechápe, proč musí opět objíždět všechny jeho příbuzné (což by vedlo k dlouhé hádce bez jakéhokoliv řešení), zaměří se na své pocity: "Chápu, že je pro tebe rodina opravdu důležitá a že tě těší, když můžete být spolu. Ráda bych ti udělala radost, ale momentálně se cítím tvou rodinou trochu zahlcená. Poslední dobou jsme u tvých příbuzných byli často a já bych potřebovala trochu zastavit. Navíc mi chybí čas, který bychom mohli strávit jen spolu." Místo toho, aby odmítla Ahmedův návrh nebo ho kritizovala, Jana se zaměřila na své vlastní pocity, které se dají těžko zpochybnit nebo napadnout. Tím otevřela prostor pro klidnější konverzaci a společné hledání řešení.

..

Tvrzení "já"

Stejně důležité jako zaměřit se na vlastní pocity místo pouhých faktů je i používání tvrzení „já“ namísto „ty“. Tato technika nám pomáhá vyjádřit své potřeby a emoce způsobem, který nevyznívá jako útok nebo kritika partnera. Často totiž právě obviňování spouští obranné reakce a eskaluje konflikt. Jak to vypadá v praxi?

Příklad: Monika má dojem, že ji Ross neposlouchá. Místo toho, aby mu vyčetla „Ty mě nikdy nevnímáš,“ přeformuluje své sdělení a řekne: „Cítím se přehlížená a často mě trápí, když mi nevěnuješ pozornost.“ Tím neukazuje prstem na Rosse, ale poukazuje na sebe, což vytváří prostor pro klidnější komunikaci namísto vyvolání obranné reakce.

..

Jasné vyjadřování potřeb

Dále je důležitá schopnost jasně a konkrétně vyjadřovat své potřeby. Často na to zapomínáme, protože předpokládáme, že pokud jsme s někým, kdo nás miluje, měl by být přece schopen číst mezi řádky a předvídat naše potřeby a přání bez toho, abychom je výslovně formulovali.

Nikdo ovšen neumí číst naše myšlenky, ať už jsme na počátku vztahu nebo ve 20ti letém manželství. Jasné vyjádření potřeb a očekávání je základem každého úspěšného vztahu a v multikulturním prostředí to platí dvojnásob.

Příklad: Elisa má pocit, že jí Frederik doma tolik nepomáhá a že je toho na ní hodně. Místo aby spoléhala na to, že to Frederik pochopí a sám přijde s konkrétním plánem, jak si rozdělit práce, sedne si s ním a jasně mu řekne, jak se cítí a co by jí pomohlo.: „Potřebovala bych, abys mi pomohl s vařením večeře alespoň třikrát týdně, protože se cítím přetížená.“

Žádné domněnky

V neposlední řádě je důležité vyhnout se vytváření domněnek. Když nás ovládnou emoce, je snadné si začít představovat, co si ten druhý myslí nebo co tím skutečně říká.

Domněnky jsou totiž zpravidla postaveny na našich vlastních předsudcích a minulých zkušenostech. Když slyšíme jen část argumentu nebo věty, náš mozek automaticky doplní zbytek podle toho, co jsme už zažili, nebo co očekáváme. To ovšem zpravidla vede k ještě většímu nedorozumění a může to celou situaci zbytečně zhoršit.

Komentáře

Podělte se o vaše myšlenkyBuďte první, kdo napíše komentář.

Související témata

Kdo jsem?

Jmenuji se Kateřina Küchler a jsem autorkou tohoto webu. Jsem psycholožka, bývalá expatka, manželka cizince a máma dvou skvělých dětí, které s manželem vychováváme vícejazyčně v německo-česko-anglickém prostředí.

Více