.jpg)
"Komunikace je více než jen výměna slov."
Komunikace znamená sdílení smyslu a zahrnuje vše, co používáme k vzájemné výměně významu: slova, tón hlasu, pokrčení ramen, zívnutí, doteky nebo třeba ticho. Zatímco i v mateřském jazyce je těžké sladit všechny tyto složky a vyjádřit své myšlenky a pocity tak, aby nám ten druhý rozuměl, v cizím jazyce a s člověkem, který má odlišné kulturní zázemí, to může být někdy až nadpřirozený úkol. Z toho důvodu je důležité porozumět jednotlivým oblastem komunikace a uvědomit si, jak odlišně mohou napříč kulturami vypadat.
Formy komunikace
.jpg)
"Mluvit spolu není totéž co opravdu komunikovat."
..
..
Verbální komunikace
První složkou je verbální komunikace. Ta zahrnuje slova a mohli bychom ji tedy pokládat za nejvíce transparentní složku. Je ale dobré mít na paměti, že slova sama o sobě nejsou vždy tak jednoznačná, jak bychom si přáli. A proto mohou představovat celou řadu nedorozumění, především pokud nesdílíme stejný mateřský jazyk. Čemu bychom měli věnovat pozornost?
Slova a jejich překlad
Užití správných slov bývá v multikulturních vztazích velkým tématem. Přestože ovládáme jazyk na vysoké úrovni, špatný překlad může zprostředkovat úplně jiné sdělení než jsme původně mysleli. Jak se asi bude tvářit tchýně, které doslovně řekneme, aby si "zlomila vaz"? Někdy se z takové situace může stát vtipná historka, jindy trapná, nevhodná nebo urážlivá situace.
Humor
Další oblastí je humor. Ten, jelikož je z velké části právě verbální, představuje jeden z nejtěžších aspektů jazyka. Ani slova, ani význam se totiž moc dobře nepřekládají. Navíc různé kultury pokládají různé věci za vtipné a využívají humor svým vlastním způsobem.
Slova jako prostředek moci
Kromě samotných slov často ovlivňuje dynamiku multikulturního vztahu i jazyk. Obvykle jeden z partnerů mluví svým rodným jazykem, zatímco druhý ne. Jazyk je mocný nástroj, a proto má plynulejší partner obvykle navrch a přebírá vedení v komunikaci. Tento partner, díky svým jazykovým schopnostem, rychlosti a bohaté slovní zásobě, může nejen řídit a určovat styl konverzace, ale také ji manipulovat tak, aby sloužila jeho osobním cílům.
.jpg)
Jeden jazyk, jedna osobnost
Je potřeba myslet i na to, že v každém jazyce můžeme znít odlišně a vysílat naprosto jinou energii a signály. Jazyk, kterým mluvíme, má obrovský vliv na naši osobnost a způsob, jakým se prezentujeme okolí. To mění jak nás ostatní vnímají.
Příklad: Petr mluví o své dánské manželce. "Dorte má tak jemný způsob vyjadřování. Je velmi příjemné slyšet ji mluvit anglicky s dánským přízvukem. Když jsem ji ale poprvé uslyšel mluvit dánsky s její rodinou, byl jsem v šoku. Zněla chladně a tvrdě. Když mluví dánsky, tak ji nepoznávám. Nevím, kdo je. Rozhodně ne moje milá a něžná Dorte."
..
Neverbální komunikace
Druhou složkou je neverbální komunikace. Ta naopak zahrnuje vše, co není vyřčeno, od gest a mimiky až k dotykům nebo významu ticha. Jedná se o složku komunikace, na kterou při konverzaci často zapomínáme, opomíjíme ji a nepřikládáme ji tolik význam. To ale může především v multikulturním vztahu vést k mnohým nedorozuměním. Co je nevyřčeno je mnohdy důležitější než samotná slova.
Oční kontakt
První, na co bychom si měli dávat pozor je oční kontakt. V mnoha západních kulturách je oční kontakt vnímán jako známka sebevědomí a poctivosti. Dáváme tím najevo, že jsme zaujatí. Jinde může být vnímán jako neuctivý nebo agresivní, zejména pokud k němu dochází mezi jedinci různého sociálního postavení nebo věku.
Osobní prostor
Dalším aspektem neverbální komunikace je osobní prostor neboli neviditelná bublina, kterou kolem sebe rádi udržujeme. Porozumění a tolerance osobního prostoru je zejména důležitá, jelikož se jedná o velmi intimní oblast. O to více, pokud pocházíme z velmi odlišných kultur. V zemích jako je Velká Británie nebo USA lidé např. obecně oceňují větší osobní prostor. Naproti tomu v mnoha kulturách Latinské Ameriky, Středního východu a jižní Evropy je užší fyzická blízkost normou, která odráží vřelost a přátelskost.
Gesta
Dále je důležité věnovat pozornost gestům, která jsou také velmi kulturně specifická a pokud nejsou správně interpretována, mohou vést k nedorozuměním. Můžeme si vzít příklad z gesta "palec nahoru". Ve velké většině zemí se jedná o pozitivní gesto, které vyjadřuje podporu nebo motivaci, a proto ho mnoho z nás často užívá. V částech Středního východu nebo Jižní Ameriky může být však považováno za hrubý nebo dokonce obscénní projev, na který je potřeba si dát pozor.
Výraz obličeje
Dalším aspektem je mimika neboli výraz obličeje. Ten je považován za jeden z nejsilnějších nástrojů pro vyjádření emocí a v komunikaci je nepostradatelný. Stejně jako v jiných oblastech se ale jeho interpretace a kontext, kdy je vhodné určité emoce vyjadřovat, kulturně liší. Někde je například podporováno otevřené projevování emocí, jinde jsou určité projevy mimiky (např. velká radost nebo smutek) brány jako nevhodné nebo i urážlivé.
Doteky
Dále je vhodné zmínit dotek, který stejně jako osobní prostor představuje velmi intimní aspekt neverbální komunikace. A zejména proto je potřeba si na jeho interpretaci a hranice dávat pozor. Někde je dotek brán jako přirozená součást interakce a to i mezi lidmi, kteří se tolik neznají. Vyjadřuje podporu, přátelství nebo solidaritu. Jinde je naopak vyhrazen pouze pro blízké rodinné příslušníky.
Ticho
V neposlední řadě je potřeba nezapomínat také na ticho a jeho význam napříč kulturami. Ticho může být projevem souhlasu, respektu, ale také nesouhlasu nebo neochoty komunikovat. Někdy ticho vytváří prostor pro reflexi, umožňuje druhé straně zpracovat informace nebo vyjádřit své myšlenky. V jiných případech může být ticho použito jako nástroj manipulace nebo jako prostředek k vyjádření emocionálního odstupu či napětí.
Komunikační styly
Mimo konkrétních složek do komunikace zasahují také komunikační styly. Jedná se o způsob, jakým konverzujeme, naše vzorce řeči a chování. A přestože tyto styly závisí hodně na věku, vzdělání, výchově a pohlaví, jsou výrazně ovlivněné právě také kulturou.
Některé kultury např. preferují přímou komunikaci, zatímco jiné jsou spíše zdráhavější a volí jemnější vyjadřování. Někteří neustále přerušují druhé, zatímco jiní se v mluvení střídají. Někteří hojně využívají ironii. Někteří používají tiché formy pozdravu, jiní mají naopak dlouhé a výrazné uvítací rituály. Někteří se zaměřují na neverbální projevy konverzace, jiní naopak přikládají význam slovům. Někteří ne vždy říkají, co mají na mysli, a jiní ne vždy myslí vážně to, co říkají.
Pokud máme výrazně odlišné komunikační styly, důležitých krokem je právě být si vědom toho, že tomu tak je. Jen tehdy jsme schopní porozumět tomu, kam ten druhý míří a naopak zbystřit, pokud budeme mířit do nebezpečné zóny. A možná časem přijdeme i na to, že jsme schopní se jeden od druhého něco naučit.
Související témata
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_edited_edited.jpg)
.jpg)