Měli bychom se učit jazyk toho druhého?

Proč má i základní znalost jazyka partnera ve vztahu smysl?

---

Komunikace multikulturních párů bývá opravdu pestrá. Někdy mluvíme jazykem partnera, jindy volíme neutrální třetí jazyk nebo různé jazyky kombinujeme. Často se však stává, že alespoň jeden z nás nerozumí jazyku toho druhého. A někdy dokonce oba dva.

To sice neznamená, že takový vztah nemůže fungovat, ale je dobré si uvědomit, že naučit se alespoň základy rodného jazyka partnera mohou náš vztah posunout na mnohem vyšší úroveň.

Jazyk tvoří to, kým jsme

Z psychologického pohledu má jazyk daleko větší význam, než jen sdělení. Je propojený s naším myšlením, vzpomínkami i emocemi a do jisté míry vlastně tvoří to, kým jsme.

Možná jste si všimli, že některé vlastnosti jako třeba humor nebo způsob, jakým vyjadřujeme sarkasmus, se v jiném jazyce nepřenáší stejně. Ne nadarmo se říká, že kolik řečí ovládáme, tolikrát jsme člověkem. Každý jazyk s sebou totiž nese jinou verzi naší osobnosti. A z toho důvodu často zníme a prezentujeme se na okolí v každém jazyce trochu jinak.

Když se tedy učíme jazyk partnera, učíme se i tomu, kým je. Jak přemýšlí, jak mluví a co je opravdu za člověka ve svém rodném jazyce.

Někdy je to jediný způsob, jak se dorozumět s rodinou

Často je to právě jazyk, který nám otevírá dveře k opravdovému propojení s partnerovou rodinou. Mnozí, kdo žijí v multikulturním vztahu, dobře znají situace, kdy člověk sedí v kruhu příbuzných a ničemu nerozumí. Poslouchá slova, smích, historky z dětství, vtipy, ale netuší, o čem je řeč. Je závislý na překladu a na naději, že se usměje v tu správnou chvíli.

Když se naučíme jazyk toho druhého, třeba i jen naprosté základy, situace se výrazně změní. A s ní i vztah k rodině. Najednou jim jdeme naproti. Dáváme jim najevo: chci vám rozumět, záleží mi na vás, nejsem tu jen na návštěvě. To je gesto, které mívá obrovskou sílu.

Projev respektu a zájmu

Stejně jako je to velké gesto vůči rodině toho druhého, je to také projev respektu a zájmu vůči partnerovi. Když se učíme jeho jazyk, opět tím vysíláme signál, že je pro nás důležitý. Že nám stojí za to úsilí mu porozumět. I kdyby to mělo být jen pár slov.

Tato snaha má ještě větší váhu pro partnera, který žije daleko od rodiny, v zemi toho druhého a mluví společně pouze jeho rodným jazykem.

Vztahová rovnováha

Ve vztahu, kde se mluví jedním jazykem, může často zcela nevědomě vzniknout určitá nerovnováha. Jeden se pohybuje v prostředí, které dobře zná, ve svém jazyce, ve své kultuře. Ten druhý neustále překládá, učí se, přizpůsobuje a někdy i ustupuje, jen aby porozuměl nebo aby ho ten druhý pochopil.

Právě snaha naučit se jazyk může být jemným, ale silným způsobem, jak tuto dynamiku vyvážit.

Proniknutí do kultury toho druhého

Jazyk je nedílnou součástí kultury a proto bychom také neměli zapomínat na to, že když se naučíme jazyk toho druhého, otevírá se nám tím i brána k jeho kultuře. Díky tomu můžeme číst knihy, které ho formovaly, rozumět textům písní, které má rád, nebo se společně dívat na filmy, které jsou v jeho zemi považovány za klasiku.

Vícejazyčná výchova

Vzájemné porozumění hraje také velmi důležitou roli ve vícejazyčné výchově dětí. Když si jako rodiče rozumíme, přestože náš společný jazyk je odlišný, jsme schopní předejít velké spoustě nedorozumění. A to nejen mezi sebou, ale i s dětmi. Děti poté nemají potřebu překládat, manipulovat nebo vytvářet tajemství mezi jazyky. Navíc vyrůstají v prostředí, kde jsou oba jazyky stejně důležité a stejně respektované, protože jim rozumí oba rodiče.