"I multikulturní láska prochází žaludkem."
Říká se, že láska prochází žaludkem, a něco na tom opravdu je. Společné vaření, vůně domova i chutě, které spojují - to vše dokáže vytvořit blízkost a krásné rituály ve vztahu. Když se ovšem u jednoho stolu střetnou dvě různé kultury, může být jídlo nejen spojovacím prvkem, ale i zdrojem napětí.
Najednou nejde jen o to, co bude k večeři, ale i jak se jídlo připraví, kdo ho udělá, kdy se jí, kde se jí a jestli se třeba při jídle mluví, nebo naopak mlčí. Zdánlivé drobnosti mohou vyvolat nečekané emoce, protože jídlo není jen o hladu. Je o zvycích, vztahu k domovu, pocitu bezpečí a často i o našem způsobu života.
Jídlo a stravování
.jpg)
"I když se odlišnosti v jídle a ve způsobu stravování nemusí zdát jako velký problém, jídlo se řeší několikrát denně, což z něj při společném soužití dělá velké téma."
V čem a jak se lišíme?
Představte si, že jedete poprvé do Španělska. Těšíte se, jak vyzkoušíte všechny místní speciality, ale místo toho je vám hned druhý den nevolno. Nejste totiž zvyklí na to jíst tolik bílého pečiva, které tam tvoří základ každého chodu. Do toho je vám přes noc těžko, protože večeře začínají běžně až kolem 21 hod, na což není vaše trávení zvyklé. Navíc tam každé jídlo trvá i několik hodin. Typicky má spoustu chodů, které si všichni u stolu navzájem sdílejí a ochutnávají, a někdy se tak u jídla vysedává až do půlnoci.
Je vám to povědomé? Možná nemáte zkušenost se stravováním ve Španělsku, ale základní myšlenka je stejná. Každá kultura se stravuje jinak a má jiný způsob stolování, který nám může, ale také nemusí vyhovovat.
Pokud jsme v multikulturním vztahu, tyto odlišnosti nezažíváme jen v zahraničí, ale máme je přímo doma. Každý totiž tíhneme k tomu, co známe a co je nám přirozené. To může vést ke konfliktu, především pokud se snažíme nastolit nějaká společná domácí pravidla.
Co budeme jíst?
Co chceme jíst, bývá ve vztahu tím nejčastějším kamenem úrazů. Odlišnosti nalezneme nejen napříč kulturami, ale také v rámci různých náboženství. Někdo odmítá jíst jakékoliv maso, jiní mají maso ke každému chodu. Někde se preferují jednoduchá jídla, která se skoro nedochucují, někde naopak převládá výrazná směs koření a chutí. Ať už je to jakkoliv, je to určitě téma, které se může ve vztahu objevit a o kterém je potřeba otevřeně mluvit. Vyzkoušet typický pokrm toho druhého a být nucen ho jíst každý den je totiž něco úplně jiného.
Kdy budeme jíst?
Další otázkou bývá, kdy se bude jíst a které jídlo bude to hlavní. Někdo je zvyklí mít pozdní oběd a úplně vynechat večeři, pro někoho je večeře hlavním jídlem celého dne. Může se tedy stát, že zatímco se děláme s tříchodovou večeří, kterou si chceme vychutnat společně se svým partnerem, ten si vezme pouze malý salád, protože večer už prostě není zvyklý jíst.
Jak budeme jíst?
Dále je důležitou oblastí také etiketa stolování. V některých kulturách je důležité čekat, než hostitel začne jíst, nebo se řídit určitým pořadím chodů. Jinde je naopak běžné, že se jídlo sdílí a každý si bere, co chce. Také způsob, jakým komunikujeme během jídla, se může lišit. V některých zemích je běžné mluvit nahlas a vyjadřovat své potěšení z jídla, zatímco v jiných je důležité zachovávat klid a zdvořilost.
Rozvržení rolí
V neposlední řadě se můžeme lišit také v tom, jakou máme představu o rozdělení rolí co se týče přípravy jídla, servírování a úklidu. Více v sekci genderová očekávání.
.png)
Psychologický aspekt jídla
Neměli bychom zapomínat také na to, že jídlo představuje nejen základní potřebu, kterou musíme uspokojit, ale také zdroj emocí a pocitu naplnění. Jedním z pozoruhodných aspektů jídla je jeho schopnost vyvolávat vzpomínky a emoce. Jediná chuť nebo vůně nás může přenést zpět do dětství nebo nám připomenout rodinné setkání. Především v zahraničí může být tedy příprava určitých pokrmů způsob, jak si připomenout něco známého a zůstat symbolicky ve spojení se svou rodinou nebo rodnou zemí. Pokud jsme v roli partnera, za kterým se ten druhý odstěhoval, měli bychom na to myslet.
Dále jídlo slouží jako prostředek komunikace. Společné stolování nebo čas, který s partnerem strávíme v kuchyni, je často nenahraditelný. Když navíc připravíme určitý pokrm z kultury toho druhého, dáváme mu tím najevo, že je pro nás jeho touha po něčem "svém" důležitá. Může to být forma, jak vyjadřujeme respekt a přijímáme lásku.
V neposlední řadě může být touha po vlastním jídle také příležitostí k integraci do nového prostředí. Pokud žijeme v zahraničí, můžeme se zapojit do místních kulinářských komunit, navštěvovat etnické restaurace nebo se účastnit tematických akcí a festivalů. Tímto způsobem můžeme navázat nová přátelství a získat lepší pochopení pro kulturu země, ve které žijeme.
Související témata
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Genderová očekávání
Co se očekává od muže a ženy napříč kulturami a jak se tato očekávání promítají do multikulturního vztahu?
.png)
.jpg)
Intimita
Jaká jsou odlišná pojetí intimity a proč se může stát velkým tématem v multikulturním vztahu?
.jpg)