.png)
"Kultura je nedílnou součástí toho, čím jsme."
Kultura není jen o viditelných věcech jako je jídlo, móda nebo místo, kde žijeme. Kultura je z větší části neviditelná a stěží si ji vůbec uvědomujeme, dokud nejsme nuceni vyjít ven a vidět ji z nové perspektivy. Velké množství toho, co děláme, říkáme, myslíme, věříme a do jisté míry i cítíme, je ovlivněné právě kulturou, ze které pocházíme. Je to něco, co tvoří nás samotné a co je v nás hluboce zakořeněné.
Nejen z toho důvodu hraje kultura obrovskou roli v multikulturních vztazích a je potřeba ji porozumět, pokud chceme budovat zdravý základ pro společný život. Když si uvědomíme, odkud pramení naše postoje a reakce, bude pro nás snazší budovat vzájemnou empatii, respekt a otevřenou komunikaci, která je základem silného vztahu. Velmi v tomto směru pomáhá porozumět rozdílům mezi individualistickými a kolektivistickými kulturami.
Jak kultura ovlivňuje partnerský vztah
"Žádná kulturní zkušenost není lepší či horší, pouze se liší."
Individualistické kultury
Individualistické kultury se často nacházejí v západních zemích jako jsou Spojené státy, Kanada, Austrálie, Nový Zéland nebo země západní Evropy (např. Německo, Francie, Švédsko,..). Je v nich kladen důraz na individuální svobodu, autonomii a sebevyjádření. Člověk je vnímán jako samostatná a nezávislá jednotka, která má své vlastní názory, cíle a osobní projevy. Lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby byli otevření a upřímní ve své komunikaci a vyjadřování. Běžná je také soutěživost.
Co se týče rodiny, ta má své důležité místo, ale nejvíce se klade důraz na potřeby nejbližší rodiny a přátel. Člověk má tedy zodpovědnost především za svou primární rodinu, nikoliv za rozšířenou rodinu nebo předešlé generace. Respektuje se soukromí jednotlivých členů rodiny a stanovené hranice.
Důležitou charakteristikou individualistických kultur je poté racionální a logické myšlení, nejvíce se cení rozumové argumenty a faktické informace.
Příklad: Sara pochází ze Skandinávie a je jedináček. Už od malička ji rodiče vedli k tomu, aby byla samostatná a tzv. se ve světě neztratila. Když jí bylo 19 let, odstěhovala se od rodiny a začala bydlet sama v hlavním městě. Dokončila školu, kterou si sama zvolila, prošla si několika kurzy a našla si práci v oboru, který ji vždy zajímal. Spoustu času trávila sebevzděláváním a prací sama na sobě. Byla samostatná, průbojná a nebála se říct svůj názor. S rodinou se tolik nevídala, rodiče respektovali její soukromí a to, že nemá tolik času.
Dnes žije Sara se svým manželem, se kterým se po 8 letech vztahu vzali. Svatbu měli skromnou, jen pro nejbližší rodinu a pár přátel. Nechtěli za ni tolik utrácet, raději za ušetřené peníze procestovali kus světa. Žijí ve vlastním domě a rodiny navštěvují dvakrát do roka, vždy na svátky.
Kolektivistické kultury
Kolektivistické kultury se liší od individualistických v tom, že kladou důraz na skupinovou harmonii, spolupráci a vzájemnou závislost. Lidé se tedy více identifikují se skupinou než s individuálními cíli. Rodina a komunita mají větší význam než osobní ambice, úspěch a soutěživost.
Člověk se většinou cítí zodpovědný za blaho celé své rodiny, přátel nebo komunity. Je běžné, že spolu žije několik generací v jednom domě a rodiny se vzájemně i na dálku podporují. Klade se také velký důraz na zachování tradic a společenských norem.
Co se týče komunikace, běžná je nepřímá forma komunikace. Lidé se obvykle vyhýbají přímým konfrontacím a konfliktům, patrný je také respekt ke starším a autoritě. Emoce a vztahy jsou důležitější než faktické informace a racionální rozhodování.
Kolektivistické kultury se často vyskytují v Asii, Latinské Americe, Africe a některých částech Evropy jako je např. Řecko, Španělsko nebo Itálie.
Příklad: Lucía pochází z Venezuely a je nejmladší z 6 sourozenců. Od malička žila ve velkém domě společně s rodiči, sourozenci, prarodiči, strýcem a dvěma bratranci. Bylo pro ni naprosto přirozené, že ji hlídali sourozenci nebo třeba sousedé. Když přišel čas se rozhodnout, kam půjde na školu, poslední slovo měli její rodiče. Nakonec se rozhodla pro místní školu, aby byla blízko své rodině a mohla pomáhat v obchodě svého otce.
Ve 25 letech se Lucía zamilovala a po roce se zasnoubila. Svatba byla tradiční, velká a byla na ni pozvaná celá vesnice. Po svatbě se s manželem sice přestěhovali do vlastního domu, po narození dcery se k nim ale nastěhovala tchýně, aby pomohla s péčí o vnučku.
Lucía je bezstarostná a zdá se, že se všemi dobře vychází. Po pár letech práce nakonec zůstala v domácnosti, aby se mohla starat o rodinu. O finance se stará její manžel a jelikož se mu v práci daří, podporuje finančně také obě jejich rodiny. S rodinou se Lucía vídá každý den, společně slaví všechny svátky a důležité události.
Související témata
.jpg)
.jpg)
Genderová očekávání
Co se očekává od muže a ženy napříč kulturami a jak tako očekávání zasahují do multikulturního vztahu?
.jpg)
Význam jídla v multikulturním vztahu
Jak se promítají odlišné stravovací návyky do multikulturního vztahu?
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)