"Tichá síla rodiny a přátel"

V okamžiku, kdy se rozhodneme do svého života vpustit někoho z jiné kultury, vpouštíme do něj do jisté míry i celou jeho rodinu a přátele. A přestože rodinné a přátelské vztahy jsou důležité ve všech kulturách, jejich role a význam se může diametrálně lišit.

Přátelé a rodina

Vliv nejbližší rodiny

Finanční podpora rodiny

Co můžeme dělat?

"Rodina a přátelé mohou být ve vztahu naším největším spojencem, ale i tichým nepřítelem".

Vliv nejbližší rodiny

V některých kulturách rodiče začínají již od raného věku své děti učit samostatnosti a jakmile jsou schopné stát na vlastních nohách, nechávají je jít vlastní cestou. Respektují jejich soukromí a vedou své vlastní životy. Naopak v mnoha jiných kulturách rodiče své děti nikdy neopouštějí. Pečují o ně a na oplátku očekávají respekt a loajalitu, když dospějí. Rodinné vazby se proto neoslabují, když si jejich syn nebo dcera domů přivede nového partnera, ale naopak posilují. Tyto kulturní rozdíly vedou k poměrně odlišné dynamice rodinných vztahů.

Jedním z velkých témat multikulturních párů proto bývá míra zapojení rodiny do partnerského nebo manželského života. A to zejména v případě, kdy ten druhý pochází z kolektivistické kultury.

Příklad: Petra se zamilovala do Juana, který pochází z Venezuely. Od začátku věděla, že pro Juana je rodina na prvním místě a že má velmi blízké vztahy se svou matkou a celou jeho rodinou. Netušila ovšem, jak velký vliv to nakonec bude mít na jejich vztah. Potom, co ji Juan požádal o ruku, začala mít pocit, že ve vztahu nejsou jen oni dva, ale i celá jeho rodina. Zatímco její rodina respektovala jejich volby a soukromí, jeho matka jí několikrát denně volala, dávala jí rady ohledně každého detailu svatby a dokonce jí koupila svatební šaty v tradičním rodinném stylu, které si měla na svatbu obléknout. Petře to nebylo příjemné, ale chtěla s jeho rodinou vycházet za dobře, tak se nakonec podřídila. Věřila, že po svatbě to ustane a budou opět jen "oni dva".

To se ale nestalo a intenzita se naopak ještě zesílila po tom, co otěhotněla. Juan si přál, aby jeho matka byla na každém ultrazvuku a ke konci těhotenství ji dokonce pozval, aby s nimi na nějaký čas bydlela. Chtěl Petře ulehčit přípravy na příchod miminka a zajistit, aby mohla odpočívat a dostalo se jí veškeré pomoci. V jeho rodině to bylo naprosto běžné, děti vlastně vychovávala celá rodina.

Tchýně navíc nebyla jediná, která jim významně zasahovala do života. Když se po nějaké době přestěhovali do jiného státu, jeho rodina u nich byla každou chvíli. Každou chvilku přijel na návštěvu jeho bratr, sestry, bratranec, teta nebo vzdálený příbuzný. A zpravidla nezůstali pouze několik dní, ale i několik měsíců. A Petra s Juanem jim poskytovali nejen bydlení, ale platili většinou i veškeré finanční náklady. Přestože měla Petra jeho rodinu ráda, bylo toho na ní moc a pomyslně ji to od nich vzdalovalo. Často to také vedlo k hádkám s Juanem, kterým nebyl schopný pochopit její postoj.

Příklad: Gabriel s Lucií vypráví stejnou situaci, každý ze svého pohledu.

Gabriel: "S Lucií jsme se často hádali, protože se k nám nastěhoval můj bratr. Přijel do Evropy studovat a já souhlasil, že mu do startu pomůžu. Bylo to jen na chvíli. Nechápal jsem, proč je to problém. Od toho jsme rodina, abychom si pomáhali."

Lucie: "Musíte pochopit, že Reyansh není jeho bratr, je to jeho vzdálený bratranec. A nezůstal u nás chvíli, žil s námi dva roky. Jeho věci byli všude a pokaždé, když jsem přišla z práce, celý byt byl cítit po kari."

Finanční podpora širší rodiny

Dalším tématem může být také finanční podpora rodiny, která v některých kulturách bývá považována za zásadní povinnost každého člověka. A nejedná se pouze o péči o nejbližší příbuzné, ale často tato podpora zahrnuje i širší rodinný okruh jako jsou tety, strýcové, bratranci, sestřenice a dokonce i vzdálenější příbuzní. Jednoduše to vychází z myšlenky, že úspěch jednoho člena rodiny by měl být ve prospět všem. Pokud se nám tedy jako páru finančně daří, očekává se od nás, že budeme přispívat na podporu ostatních rodinných příslušníků, kteří jsou v méně příznivé situaci. To může vyvolat spoustu nesrovnalostí a vytvářet konflikty.

Příklad: Jana a Ahmed se seznámili během studia v zahraničí a rychle si padli do oka. Ahmed pochází z Egypta, kde je rodina centrem života a silná vzájemná podpora mezi jejími členy je naprostou samozřejmostí. Jana je Češka.

Po svatbě začala Jana pozorovat, že Ahmed pravidelně posílá peníze svým rodičům a sourozencům. Nejprve to byla malá částka, kterou posílal měsíčně jako pomoc, což jí přišlo v pořádku. Jenže postupem času se částky zvyšovaly a Jana zjistila, že Ahmed začal finančně podporovat nejen své nejbližší příbuzné, ale také vzdálenější rodinné členy, jako jsou bratranci a tety. Ahmed cítil povinnost přispívat, zejména proto, že měl v Česku dobře placenou práci a věřil, že by měl svému úspěchu přizpůsobit i svou finanční podporu rodiny.

Jana začala být frustrovaná a situace se o to více zkomplikovala, když Ahmedův bratranec požádal o finanční podporu na založení vlastního podnikání. Ahmed totiž bez váhání souhlasil, což Janu rozhořčilo. Ahmed nechápal, proč je pro Janu tak těžké přijmout, že jeho rodina potřebuje pomoc, pro Janu bylo nepochopitelné, proč by měla sdílet své úspory s někým, koho sotva zná.

Jak překonat rozdíly a nalézt společnou cestu

Jako v jiných oblastech, i tady je důležité si uvědomit, že odlišné neznamená špatné. Rodina a přátelé nemusí být překážkou, mohou se stát i silným zázemím a spojencem.

Uvědomit si odlišnosti: Prvním krokem je uvědomění si rozdílů a toho, odkud tyto odlišné přístupy pramení. Pomoci nám může pochopení rozdílů mezi individualistickými a kolektivistickými kulturami. Je potřeba si také ujasnit, co nám opravdu vadí a kde jsou naše hranice. V čem bychom byli schopní ustoupit a co je pro nás naopak příliš?

Otevřeně a upřímně komunikovat: Dále přichází na řadu upřímná a otevřená komunikace. Velmi důležité je vzájemné sdílení představ, přání, očekávání i strachů, a to nejen s partnerem, ale také s rodinou. Více o komunikaci a konkrétních technikách v sekci zásady multikulturní komunikace.

Stanovit si hranice: Stejně tak důležité je stanovení hranic, jak ve ve vztahu, tak právě s rodinou. To bývá choulostivý úkol, kterému se často snažíme vyhýbat ze strachu, že narušíme rodinné vztahy nebo zklameme očekávání svých blízkých. Je ale nezbytný a nevyhnutelný, pokud chceme situaci změnit a vytvořit zdravější rodinnou dynamiku.

Spojit se s ostatními: Psychicky nám může pomoci také navázat kontakt s dalšími páry, které čelí podobným situacím. Mít po boku někoho, kdo skutečně chápe naši zkušenost, představuje vždy velkou emocionální podporu. Kromě toho nám to umožní sdílet osvědčené rady pro zvládání konkrétních situací a často i nový pohled na věc.

Nebát se vyhledat pomoc: Někdy může být užitečné obrátit se na odborníka, například psychologa nebo někoho se znalostí dané kultury.

Komentáře

Podělte se o vaše myšlenkyBuďte první, kdo napíše komentář.

Související témata

Kdo jsem?

Jmenuji se Kateřina Küchler a jsem autorkou tohoto webu. Jsem psycholožka, bývalá expatka, manželka cizince a máma dvou skvělých dětí, které s manželem vychováváme vícejazyčně v německo-česko-anglickém prostředí.

Více