Kouzlo rodinných tradic

Proč jsou tradice obvzláště důležité v prostředí multikulturní rodiny?

---

Když se nás někdo zeptá na šťastné vzpomínky z dětství, velmi často se nám vybaví rodinné tradice. Věci, které jsme dělali společně a na které jsme se pravidelně těšili.

Není se čemu divit, tradice jsou opravdu srdcem rodiny a také nedílnou součástí toho, čím jako rodina jsme.

Proč je důležité dodržovat a budovat rodinné tradice?

Kouzlo rodinných tradic tvoří malé, opakující si chvíle. Letní výlety k jezeru, vůně vánočního cukroví nebo ta hromada narozeninových palačinek, které nám každoročně chystala babička. Nemusí to být velké ani slavnostní události nebo oslavy. Úplně postačí, že jsou to momenty, které se vracejí. Stále dokola. A s nimi i ten hřejivý pocit, že někam patříme.

A právě v této pravidelnosti se skrývá jejich síla. Mají silný význam pro psychickou pohodu, kulturní identitu i rodinné vztahy.

Pocit bezpečí a stability

V době, kdy se svět mění rychleji než kdy dřív, tradice slouží jako stabilní body, o které se můžeme opřít. To je velmi důležité především pro děti, které stabilitu ve svém životě potřebují. Tradice pro ně představují momenty, ke kterým se mohou upnout, které jsou pro ně známé a u kterých ví, co je čeká. Pomáhají jim zorientovat se ve světě plném změn a symbolicky je uzemnit. A to dokonce i něco tak jednoduchého jako je pravidelná rodinná večeře.

Podpora kulturní identity

Tradice jsou také důležité pro budování identity, jelikož dětem ukazují, odkud pochází a co je součástí jejich rodiny. Když zažijí pravý brazilský karneval nebo když s babičkou z Moravy pečou koláč podle starého rodinného receptu, kultura pro ně přestává být abstraktní. Stává se prožitkem.

Dodržování tradic z obou stran rodiny je navíc jasným vzkazem, že oba jejich původy jsou důležité a mají v jejich životě své místo. Takový přístup posiluje zdravé sebepojetí a kulturní identitu.

Propojení rodiny i generací

Rodinné tradice mají také jedinečnou schopnost propojovat, a to nejen členy rodiny mezi sebou, ale i celé generace napříč časem. Když dodržujeme stejné tradice jako naši prarodiče vzniká tím silný pocit kontinuity a sounáležitosti. Budujeme v dětech pocit, že jsou součástí něčeho většího, než je naše malá rodina.

Vytváření vzpomínek

Tradice jsou také o vzpomínkách a o radosti. Děti si možná nebudou pamatovat, co dostaly k Vánocům, ale nikdy nezapomenou, jak voněl dům, když se peklo cukroví, nebo jak se všichni smáli při rodinném hraní deskovek. Tyto vzpomínky formují základy vztahů a pocitu sounáležitosti, které děti odnáší do života.

Podpora jazyka

Zejména ve vícejazyčných rodinách mají poté tradice ještě jednu důležitou funkci – podporují rozvoj jazyka. A to tím nejpřirozenějším způsobem skrze zážitek a emoce.

Když zpíváme koledy v češtině nebo společně vaříme podle receptu z babiččina zápisníku, pomáhá jim to udržet si nejen daný jazyk, ale také vztah k němu. Jazyk totiž přestává být jen povinnost nebo něco, co se musí učit. Je to zdroj zážitků a radosti.