Děti mohou být bilingvní, a přesto ...
- 16. 7. 2025
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 29. 5.
Co je v bilingvním jazykovém vývoji naprosto přirozené, a přesto nás to někdy zbytečně zneklidňuje?
Bilingvní a vícejazyčná výchova je nesmírně cenná, zároveň s sebou nese ale i určité obavy. Jaké jevy nás mohou zneklidnit, a přesto jsou naprosto běžné?
Děti mohou být bilingvní, a přesto…
mít silný přízvuk.
Ano, i bilingvní dítě může mít v jednom jazyce přízvuk. A není to selhání. Přízvuk nevypovídá o jazykové inteligenci ani o kvalitě výchovy. Je to přirozený důsledek toho, v jakém jazykovém prostředí dítě vyrůstá. Přízvuk máme navíc často i my dospělí, když mluvíme cizím jazykem. Je to součást naší řeči, ne nedostatek.
mít v jednom jazyce větší slovní zásobu než v druhém.
Rovnováha slovní zásoby ve dvou jazycích je spíš výjimkou než pravidlem. Dítě může znát v jednom jazyce více slov, pokud ho používá častěji nebo v různorodějších situacích. To neznamená, že druhý jazyk je zanedbaný. Je pouze méně aktivní. Je to jako se svaly. Čím více je používáme, to více sílí.
rozumět, ale nemluvit.
Bilingvismus nemá jednu univerzální podobu. Záleží na jazycích, prostředí i každodenní realitě života. Někdy se tedy stane, že si dítě jeden z jazyků osvojí spíše pasivně. Znamená to, že mu dobře rozumí, ale samo v něm zatím nemluví. Není to nic špatného ani neobvyklého. U některých dětí se aktivní používání jazyka rozvine později s novou motivací nebo změnou okolností, u jiných zůstane jazyk pasivní. I to je jedna z forem bilingvismu.
nevzpomenout si na slovo ani v jednom jazyce.
I my dospělí občas marně hledáme to správné slovo a nemusíme ani mluvit několika jazyky. Stejné je to u bilingvních dětí.
preferovat jeden jazyk před druhým.
Je zcela běžné, že děti v určitém období začnou upřednostňovat jeden jazyk před druhým. Nejčastěji ten, který slyší častěji, např. ve školce, mezi kamarády nebo při hrách. A není divu. Tento jazyk pro ně bývá srozumitelnější, cítí se v něm jistější a snáze se v něm vyjadřují.
Důležité je ale vědět, že tato jazyková preference není nijak trvalá. Mění se s věkem, prostředím i zkušenostmi. Někdy stačí nová škola, návštěva prarodičů nebo delší pobyt v jiné zemi a role jazyků se mohou úplně otočit.
Jazyková identita dítěte je jako živý organismus. Vyvíjí se, roste a neustále proměňuje.
cítit se citově blíž k jednomu jazyku.
Jazyk není jen nástroj, je to i emoční prostor a nositel vzpomínek. A z toho důvodu je také naprosto běžné, že si děti vytvoří odlišný citový vztah k různým jazykům. Mohou se cítit lépe v jazyce, ve kterém slyšely pohádky, byly utěšovány nebo se smály u stolu. Neznamená to, že druhý jazyk je méně důležitý, jen že s každým jazykem jsou spojeny jiné emoce a vzpomínky.
míchat jazyky dohromady.
Míchání slov nebo gramatiky je u bilingvních dětí také naprosto běžné. Je to známka toho, že oba jazyky aktivně používají a zkouší, jak je propojit. Říká se tomu code-switching a často je to naopak důkaz kreativity než zmatku. Kolikrát i my řekneme „deadline“ místo „termín“ nebo „feedback“ místo „zpětná vazba“. Je to přirozené, zvlášť v raném věku.
Potřebujete poradit?
Jsem psycholožka a pracuji s vícejazyčnými rodinami. Ráda vám pomohu vytvořit jazykový plán nebo překonat jakékoliv překážky. Sama s manželem vychovávám bilingvní děti a mám v této oblasti dlouhodobé zkušenosti.
Komentáře